Josef Hlavnička patřil k nejbližším spolupracovníkům Tomáše Bati. S jeho jménem je spojeno například vybudování pomocných závodů v Otrokovicích-Baťově. Během druhé světové války, v nepřítomnosti Jana Antonína Bati, zodpovídal za každodenní chod podniku. To bylo v situaci, kdy Němci dosadili mezi ředitele svého pověřence pro válečnou výrobu, nelehké postavení vyžadující nesmírnou odvahu. Spolu se svými kolegy Čiperou, Vavrečkou a dalšími se Josef Hlavnička podílel na činnostech, které musely být obratně tajeny před okupační správou. Konce války se však nedožil – zahynul při autohavárii na železničním přejezdu u Zdounek nedaleko od Zlína. Smrt Josefa Hlavničky, který patřil k nejoblíbenějším baťovským ředitelům, doléhala na zlínské obyvatele v době okupace zvlášť tíživě a velkolepý pohřební obřad se podobal rozloučení se zakladatelem firmy Tomášem Baťou. Jeho vila je další ze skupiny tzv. ředitelských vil navrhovaných Vladimírem Karfíkem pro členy nejužšího vedení firmy Baťa. Všechny tyto vily byly budovány ve stejném období na počátku druhé světové války (zřejmě také jako forma uložení úspor v nejisté politické situaci) a každá z nich se vyznačuje svébytným slohem. Josef Hlavnička zvolil sloh inspirovaný koloniálními stavbami. Karfík, který ve stejné době navrhoval pro Jana Baťu přísně racionální stavbu sídla firmy, dokázal reagovat na požadavek klienta a dosáhnout zcela jinými architektonickými prostředky vytříbené stavby. Vdova po Josefu Hlavničkovi Marie (nevlastní sestra zakladatele firmy Tomáše Bati) žila ve vile do konce války. Další osudy domu se podobají osudům ostatních ředitelských vil – byla upravena pro dětský domov. Pro tento účel došlo ve vile k řadě úprav, rozhodující devastace domu však nastala až v roce 1992, kdy objekt přešel do soukromých rukou. Tehdejší majitelé v rámci rekonstrukce zničili původní omítky, okna, dveře i podlahy, záměr zbourání zimní zahrady naštěstí nebyl realizován. S dalším majitelem následovala obnova převážně formou volných replik původních prvků.  /PV