Vila Lipová vznikla na málo zastavěném úpatí Malé Kamenné při říčce Šťávnici ze staršího objektu, tzv. Slanovodského mlýna, doloženého již v polovině 17. století, a to přestavbou v roce 1883, projektovanou lázeňským správcem, stavebním mistrem Václavem Pirchanem pro tehdejšího majitele panství a lázní, hraběte Ottu Serényiho. V prvním období budování moderních lázní (1902–1909) byla vila Pod lipami bydlištěm ředitele lázní a průkopníka moderní lázeňské péče MUDr. Františka Veselého. Navštěvovali jej zde významní představitelé české a slovenské kultury, mimo jiné i Dušan Jurkovič a Leoš Janáček. František Veselý usiloval spolu s okruhem svých brněnských přátel, do něhož náležel například ředitel Vesniných škol František Mareš, spisovatelé Josef Merhaut či Alois a Vilém Mrštíkovi, o celkovou změnu charakteru lázní. Podle jeho vize se z nich mělo stát centrum českého a slovanského společenského života – slovanský salon. K realizaci této své vize doktor Veselý přizval architekta Dušana Jurkoviče, který přestavěl řadu původních lázeňských objektů ve svém osobitém pojetí secese, spojujícím etnografická východiska se soudobým evropským vývojem i japonskou inspirací. Objekt vily Lipové však zůstal Jurkovičem zvnějšku nezměněný, snad proto, že tehdy nesloužil lázeňským hostům. Prostou architekturu jednoduchého zděného domu krytého sedlovou střechou spoluvytváří dřevěné výtvarně pojaté konstrukce provedené v tzv. švýcarském či alpském stylu. Ten byl před realizacemi Jurkovičových staveb určující estetikou lázeňského centra. Dnes jsou obsahové rozdíly mezi dobovou německou architekturou (představovanou např. vilou Lipová) a českou architekturou díky časovému odstupu méně srozumitelné a alpský styl, vůči kterému se Jurkovič vymezoval barevností i tvaroslovím svých staveb, tak dnes paradoxně tvoří přiměřený kontext jeho architektuře, a to především svým měřítkem a materiálovým provedením. Zakladatelská éra budování lázní skončila rezignací Františka Veselého na post ředitele lázní v roce 1909. Až do roku 1943 pak byla vila zřejmě znovu užívána ke svému původnímu účelu, k ubytování lázeňských hostů, a od roku 1943 do roku 2005 sloužila národopisnému muzeu luhačovického Zálesí. Dnes zchátralou a prázdnou stavbu, prohlášenou v roce 2005 za nemovitou kulturní památku ČR, čeká v příštích letech obnova pro novou expozici věnovanou fenoménu luhačovického lázeňství.  /PV