Od založení kanceláře bratrů Šlapetových s filiálkami, vedenými Lubomírem v Praze a Čestmírem v Moravské Ostravě v polovině roku 1931, usilovali oba architekti o vytvoření standardních typů rodinného domu pro střední vrstvu. Již v první realizované stavbě, dvojdomku Konečný-Sieglová v Místku v témže roce, vyvinuli typ rodinného domu, u něhož je obytná část domu sestavena jako „double-living“ z jídelny a obytného pokoje s jednoramenným schodištěm. Obě tyto části byly příčně prosvětlené a navzájem propojené prosklenou zasouvací stěnou. Vývoj tohoto typu byl po stránce funkční i formální dovršen v právě ve valašskomeziříčském rodinném domě. „Double-living“ byl prosvětlen otvory ze tří světových stran – kulatým oknem u nástupu schodiště orientovaným na západ, dvojdílným napevno zaskleným oknem a dveřmi do zahrady na jih a dvojdílným oknem v jídelně na východ. Malá americká kuchyně byla opatřena dřezem se samočinným ohřívačem vody a pracovním umakartovým pultem pod oknem, které má pro snadné větrání ventilační klapku. Funkčně odůvodněná je i volba dalších okenních formátů – dětské pokoje mají širší dvojdílná okna nad pracovními pulty, rodičovská ložnice ze západu kulaté okno a na jih francouzské dvojdílné okno s balkonem, zatímco toaleta a lázeň jsou opatřeny podlouhlými okny s vysokým parapetem a americký šatník je větrán úzkým ventilačním otvorem. Proporce všech otvorů je navržena v modulové řadě s překlady ve světlé výšce 205 a parapety 90 cm vysokými. Dům byl postaven z děrovaných cihel 25 cm silných, byl vytápěn americkým teplovzdušným systémem a měl gumové podlahy. Z formálních i funkčních standardů tohoto rodinného domu se odvíjela tvorba typových domů obou bratrů, uplatněných v jejich tvorbě až do konce třicátých let.  /VŠ