Západní část Valašského Meziříčí, bezprostředně sousedící s historickým jádrem, se od poslední třetiny 19. století stávala výstavní čtvrtí, jakýmsi místním West Endem. Význam místa zdůraznila výstavba budovy třetího českého gymnázia na Moravě a Odborné školy pro zpracování dřeva v letech 1872 až 1875. Pod novým školským areálem byl v letech 1890 až 1891 založen park Botanika, který se stal přirozeným centrem vznikající vilové čtvrti. Vila Alberta a Otýlie Gruberových představuje to nejlepší, co zde vzniklo před první světovou válkou. Stavebníkem a architektem domu byl tehdejší ředitel Odborné školy pro zpracování dřeva Albert Gruber (1876–1916), který nastoupil do své funkce roku 1909 po Františku Rosmaëlovi. Škola na počátku 20. století představovala přední vzdělávací instituci toho směru na severovýchodní Moravě. Dokládá to i Gruberova vila. Dům hlásící se k moderně vídeňské školy architekta Otto Wagnera, a to jak prostorovým konceptem, tak i geometrickým detailem včetně členění oken a dveří a jednoduchou strukturovanou fasádou, nese v sobě zároveň prvky lidového stavitelství. To vše je užito se záměrem dosáhnout malebnosti. Štít zdobí kabřinec, na hřebeni střechy je umístěna působivá zvonička, obojí ohlas tvorby „básníka dřeva“ Dušana Jurkoviče. V průčelí směrem do parku je zasazen reliéf s motivy řemeslné práce, odkaz na povolání stavebníka. Ústřední část dispozice zaujímá schodišťová hala, opatřená dřevěným táflováním a dvěma odpočivnými zákoutími. O dovednosti autorů, možná Grubera samotného, svědčí vyřezávaná hlava divého muže, ukončující nárožní sloupek schodišťového zábradlí. Ve dvacátých letech se dům dostal do majetku penzionovaného berního ředitele Jaroslava Orla, jehož potomci jej vlastní dodnes. Za zaznamenání stojí, že zde vyrůstala Běla Šumberová, pozdější manželka Miroslava Horníčka, jenž sem rád zajížděl. Vila je součástí ochranného památkového pásma kolem bývalého filiálního kostela Svaté Trojice, kam patří i vilová čtvrť Botanika.  /MS