Jmenuje se Holašovice, její podtitul zní Vesnická památková rezervace, vydaly ji Foibos Books s.r.o. a Foibos a.s. ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Českých Budějovicích, a nese hrdé logo České dědictví UNESCO, jak se na publikaci z edice Foibosu Světové památky UNESCO sluší. Publikaci podpořily Ministerstvo kultury ČR a obec Jankov. Čtenář snad promine poněkud administrativní výčet, chceme jím upozornit, že se Česká republika má ve světě čím pochlubit a že u nás žijí autoři i nakladatelé, kteří jsou schopni tento fakt reflektovat na vysoké odborné i estetické úrovni.

^{Průčelí usedlosti čp 1 a 2, obrácené na západ návsi}

Vůdčím duchem kvalifikovaného šestičlenného autorského týmu a editorem Holašovic je prof. ing. arch. Jiří Škadraba, CSc., vysokoškolský pedagog a prvořadý specialista na problematiku lidové architektury a dalších souvisejících disciplín, a dodejme, že se svými spolupracovníky vytvořil zcela ojedinělé dílo. Díky tomuto týmu se můžeme projít jihočeskou vesnicí, zapsanou na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, její historií i současností, a nahlédnout přitom jaksi i do zákulisí, jež se ukrývá za průčelími tamějších usedlostí. Kromě fundovaných statí kulturněhistorického a historického charakteru, jakož i obsahově bohatého katalogu holašovických budov je kniha vybavená řadou dobových obrazových materiálů. Neopakovatelný půvab a jedinečnost jí však dodávají současné fotografie Jiřího Podrazila, který opět dokázal, že se na architekturu umí dívat s porozuměním i otevřeným srdcem.

^{Kovárna a kovářská chalupa na návsi v pohledu od východu}

A tak pojďme na rozlehlou náves, rozhlédněme se, možná poněkud v rozrušení i přivřeme oči… a jako ve snu nás vtáhne do dávných dob příznačný kolorit jihočeské vesnice, kovárna s domem kováře, barokní kaple, kamenný kříž, pomník padlým, rybníček, dokonce i vysoká májka, ale ono úchvatné, co se navždycky vryje do paměti, vroubí náves ze všech stran – průčelí selských stavení s barokně zdobenými štíty. A za každým z nich charakteristicky, v daném řádu uspořádané hospodářské objekty s příčně umístěnou stodolou, která dvůr uzavírá. A pak už jen zahrady a sady, případě kamenné zídky, výrazně zušlechťující reliéf krajiny.

^{Kaple na návsi}

Kde se „selské baroko“ v jižních Čechách vzalo, jak vzniklo? Takže před našima očima ožívají vesničtí zedničtí mistři – třeba Martin Paták z Vlastiboře či Jakub Bursa z Pošumaví, ale i celé zednické rody Šochů, Fraitů, Aujezdských nebo Dušáků – kteří se kolem poloviny devatenáctého století, možná o něco dřív, možná o trochu později, vydávali za prací do měst. Poznávali tamější domy, panské dvory, paláce i chrámy, a protože byli vnímaví, uvízli v nich slohotvorné prvky renesance, baroka i klasicismu, a protože byli zároveň dovední a zruční, pustili se do díla, když se zase vrátili domů. A to, co „ve světě“, jak se říkalo, načerpali, obohatili o lidovou ornamentiku a české folklorní tradice. Přetvořili tak zástavbu, která má původ ve středověku, do úchvatné podoby. Doklady najdeme nejen v Holašovicích, ale i v dalších jihočeských regionech, třeba na Hlubockých nebo Soběslavsko-veselských blatech.

^{Letecký pohled na Holašovice od jihozápadu}

Ale my držíme v rukou publikaci o Holašovicích, nejzářivější perle na náhrdelníku selského baroka, a můžeme se tedy podrobně seznámit s více než třiceti tamějšími usedlostmi a chalupami, s jejich historií, odborným popisem, stavebním vývojem i jejich majiteli. A také s kaplí na návsi, bývalou pastouškou, někdejší školou či kapličkami a kříži v okolí vesnice. Listujme, dívejme se, čtěme – kniha Holašovice představuje magický literárně-výtvarný atlas o dovednostech a umu předků, zrozených z prostých lidových vrstev, a zároveň je přesvědčivým dokumentem o současných snahách uchovávat kulturní dědictví a předávat je potomkům nejen doma, ale i za hranicemi vlasti.

^{Chalupy čp. 27 a 32}

Agentura Foibos toto poslání poctivě a s úspěchem naplňuje. Přesvědčila o tom koncem května v holašovickém informačním centru, kde uspořádala vernisáž výstavy orientované na architekturu, historii i současnost Holašovic a rovněž křest zmiňované publikace. Tematické výstavy a  křty knih tvoří již tradičně jakousi prodlouženou ruku nakladatelského úsilí této agentury, ruku podávanou veřejnosti  s  potřebnými osvětovými záměry.

A nastal čas loučení, neboť dnešní Architoulky jsou v našem cyklu, započatém v prosinci minulého roku, poslední. Pokud loučení nosí na svém hřbetu smutek, tentokrát tomu tak není. Už proto ne, že jsme se vydávali za zázraky jménem architektura, a to je putování radostné a šťastné. Díky za vaši přízeň, přátelé.

více o knize