A v prostoru pod bránou, směrem k Lužici, se tyčí jednopatrové vilky, takzvané Podhradí nebo také táborský West End či garden cities, jak se kdysi po vzoru anglických vilových čtvrtí poněkud módně říkalo.

Ale já jsem se tam před lety, když jsem se do Tábora přistěhoval, dostal úplně jinudy. Snad mi, přátelé, prominete, že do vyprávění opět povolávám svou Báru, zlatou retrívřici, ale právě ona mě k táborským vilám poprvé přivedla. Pobíhala tehdy na rozlehlé louce pod poutním klášterem a kostelem v Klokotech, rozkládajícím se na severozápadním okraji Tábora, pak zamířila na cestu zvanou U Klokotského kláštera a rozeběhla se po ní dolů. Cesta, obrostlá křovinami a porosty, se náhle nápadně zúží a prudce klesá k Tismenickému potoku. Přešli jsme s Bárou potok po historicky hodnotném kamenném mostě a odbočili doprava. Jedna cesta směřuje podél potoka půvabným údolím až k Lužnici, ale Bára zvolila druhou, jež stoupá vzhůru. A tak mě zavedla k prvnímu domu, k němuž jsem se tam nahoře dostal – a já zůstal v úžasu stát. Nečekal jsem, že právě tady spatřím funkcionalistickou vilu jako vystřiženou z publikace o architektuře třicátých let. Tehdy jsem ještě nevěděl, že to je dům, který si podle vlastního návrhu postavil architekt Jan Chomutovský, rodák z Tábora. Ale začal jsem se o tamější lokalitu zajímat.

^{Vila Jana Chomutovského}

Na místě táborské vilové čtvrti se ještě ve druhé polovině devatenáctého století rozkládaly pole a louky. Město končilo hned za hradbami, v daném případě Bechyňskou bránou, a pak už všude kolem jen venkov. Obecní zastupitelstvo přistoupilo k postupnému výkupu pozemků na konci století. Regulační plán budoucí čtvrti vypracoval kolem roku 1902 táborský stavitel Karel Rudolf. Zdá se být jisté, že se v regulačním plánu začala naplňovat touha místních podnikatelů a dalších úspěšných osobností – město bylo již významným střediskem jižních Čech – zakotvit soukromý život v „zahradním městečku“, jako to činívali příslušníci společenské smetánky ve velkoměstech. Onoho roku 1902 se v Podhradí nacházelo jen pozoruhodné výstaviště postavené pro Jihočeskou krajinskou výstavu, konanou zmíněného roku, pod ním se rozkládala část nazvaná Letohrady, a stály tam dvě významné stavby, jichž si historici architektury všímají dodnes, vila bratrů Nováků a vila Maria.

^{Vila bratrů Nováků}

Vilu bratrů Nováků, která pochází z let 1898 až 1899 a stojí v nynější Příběnické ulici čp. 695, zřejmě projektoval jeden ze stavebníků, architekt a stavitel František Novák působící v Budapešti. Jeho bratr Václav byl táborským městským kontrolorem. Jak uvádí Eva Erbanová v publikaci Slavné vily Jihočeského kraje (vydal Foibos ve spolupráci s dalšími institucemi), „bohatě vypravená architektura vily navozuje dojem zámku ve stylu severské renesance“, avšak „renesanční styl se zde pojí s gotickým, na který upomíná zejména pevnostní tvar věží na nárožích“. Nejvyšší z věží je nepochybným ohlasem na blízký hrad Kotnov. Nyní se ve vile nachází penzion.

^{Vila Maria}

Další vilu v Příběnické ulici, tentokrát čp. 738, pocházející z roku 1901 a nazvanou Maria, si táborský stavitel T. Brdlík postavil pro své užívání podle vlastních plánů, avšak podoba domu je dílem sochaře a architekta Františka Bílka, tehdy žijícího v nedalekém Chýnově. Jak se dovídáme rovněž od Evy Erbanové, spolupráce stavitele, který se zabýval konstrukcí a půdorysy, s umělecky vzdělaným architektem, jenž se postaral o okrášlení stavby, nebyla tehdy ničím neobvyklým, i když třeba Jan Kotěra v pozdějších letech s takovým vnějším zdobením nesouhlasil. (Poznamenejme, že v prosinci letošního roku uplyne od Kotěrova narození 140 let, takže jsme letos vstoupili do kotěrovského roku, a měli bychom se i v Architoulkách této události věnovat.) Nicméně František Bílek uplatnil i v případě vily Maria svou invenci a vtiskl jí secesní a rovněž symbolistickou podobu. V současnosti je dům neobydlený a chátrá.

^{Vila Jana a Antonie Novotných}

Konečně rovněž v Příběnické ulici neunikne naší pozornosti vila Jana a Antonie Novotných z let 1913 až 1914 a s číslem popisným 1105, kterou projektoval architekt a tehdejší docent české techniky v Praze Theodor Petřík, táborský rodák. Autor vytvořil stavbu mimořádné kvality se znaky kubismu, a protože také působil jako táborský konzervátor historických objektů, citlivě dbal, aby dům nepotlačil velikost blízkých architektonických památek. Eva Erbanová píše, že Petřík například „hřeben střechy položil rovnoběžně s hřebenem Bechyňské brány, takže při pohledu od ní se vila jeví jako přízemí“.

Ale vraťme se k vile Jana Chomutovského v sousední Novákově ulici čp. 1624, nesoucí letopočet vzniku 1931. I architektův vlastní dům můžeme přiřadit k jeho úspěšným projektům, zejména Jihočeské výstavy (spolu s Theodorem Petříkem), konané v Táboře roku 1929, nebo hlavní budovy lázní v Bechyni. Těmito díly Chomutovský výrazně přispěl k rozvoji funkcionalismu na jihu Čech.

^{Theodor Petřík (stojící) a Jan Chomutovský}

Vila Jana Chomutovského
Vila Maria
Vila bratrů Nováků
vila Jana a Antonie Novotných