- Nacházíte se: Úvodní strana
- Zprávy
- Architoulky
- Architoulky Přemysla Veverky: Třinácté
Architoulky Přemysla Veverky: Třinácté
![Architoulky Přemysla Veverky: Třinácté](/./data/122/1073/JC_Macha_a.jpg)
Minulý týden jsme se prošli Pískem, odkud je do Bechyně malinko přes dvacet kilometrů. Podle pověsti Bechyni založila kněžna Libuše a zdejší území darovala příslušnici své družiny jménem Bohyně. A tak prý souvislost mezi Bohyní (nebo bohyní?) a Bechyní je zřejmá. V minulosti se dokonce na Bechyňsko kladl domnělý hrob kněžny Libuše. Nemusíme věřit všemu, ale jednomu věřme: Bechyně je líbezné město.
Pradávno minula druhá polovina šestnáctého století, kdy Petr Vok z Rožmberka povýšil bechyňský hrad na skvostný renesanční vladařský zámek a kdy se ve městě začalo rozvíjet hrnčířství, předchůdce tamější keramické výroby, dávno minul rok 1903, kdy František Křižík vybudoval na trati Tábor–Bechyně první elektrickou železnici v rakousko-uherské monarchii. Nicméně tradice ve městě neustále přetrvává a bechyňské lázeňství si svou pověst udržuje dodnes.
Vila Vendelína Máchy
I v oblasti architektury se Bechyně má čím pochlubit, třeba hlavní budovou lázní z let 1930–1931, kterou projektoval Jan Chomutovský, architekt narozený v Táboře, a jíž výrazně přispěl k rozvoji funkcionalismu v jižních Čechách. Také Jan Kotěra, jehož 140. výročí narození si letos připomínáme, zanechal v Bechyni autorskou stopu, dokonce svým způsobem rekordní. Tento tvůrce se v raných návrzích vil nechal inspirovat spíše anglickými než vídeňskými vlivy, třebaže vystudoval u věhlasného modernisty profesora Otto Wagnera ve Vídni. A právě vila v Bechyni, kterou Kotěra vytvořil jako letní dům pro Vendelína Máchu, majitele velké pekárny na pražském Smíchově, představuje architektovo dílo „nejangličtější“, jak připomíná Rostislav Švácha v knize Slavné vily Jihočeského kraje, vydané péčí Foibosu a dalších institucí. Stavebník si přál, aby architekt spojil jeho původní novorenesanční vilku se sousedním přízemním stavením, a Kotěra se v letech 1902–1903 zmocnil přestavby a přístavby v Libušině ulici 188 se značnou invencí. „Zaobleným rizalitem, který vrcholí zvalbeným hrázděným štítem, vysokým komínem pro krb a arkýřem“ (R. Švácha) se architekt průkazně přihlásil k anglickým vzorům.
Intelektuální společnost U dlouhého stolu. Druhý zleva architekt V. Roštlapil, třetí spisovatel A. Jirásek, pátý V. Mácha, sedící historik umění K. B. Mádl.
Zmiňme se o osvícených stavebnících, kultivovaných a vzdělaných soukromnících, ovšemže finančně zdatných, díky nimž mohli architekti, skuteční tvůrci, realizovat své modernistické, kubistické, puristické nebo konstruktivistické výboje. Zatímco například přední český politik a budoucí předseda československé vlády Karel Kramář nemohl při budování svého sídla na hradčanských hradbách (1911–1914) přijít modernistům na jméno – konkrétně Janu Kotěrovi – a k dílu povolal pozdního historistu Friedricha Ohmanna, velkopekař Vendelín Mácha Kotěrovi uvěřil, a to zhruba o deset let dříve. Ostatně, sedával s ním v pražské intelektuální stolní společnosti, do níž přicházeli, jak uvádí zmíněný historik architektury, také spisovatel Alois Jirásek, vynálezce František Křižík, cestovatel Josef Kořenský, architekt Václav Roštlapil, režisér a dramatik Jaroslav Kvapil a jiné významné osobnosti. Nepřekvapí tedy, z jakých důvodů Vendelín Mácha, rovněž hráč na klavír, potřeboval původní bechyňskou vilku rozšířit: věnoval se nákupu obrazů a artefaktů užitého jmění, jakož i vytváření knihovny, čítající několik tisíc svazků – a získat a umístit takové předměty vyžaduje nejen peníze, ale i dostatečný prostor. Loučíme se s Bechyní s poklonou nejen architektu Kotěrovi, ale i podnikateli Máchovi, muži jistě uměnímilovnému, jehož investice se ubíraly správným směrem, k podpoře české kultury.
Vila Antonína Belady
Toulka jižními Čechami pokračuje do nedaleké Plané nad Lužnicí. Neměla by nám tam uniknout vila v Ústrašické ulici 2, kterou si podle vlastního projektu postavil v letech 1925–1927 známý pražský architekt a stavební podnikatel Antonín Belada a která patří k významným puristickým stavbám v zemi. Za pozornost stojí letní vila filmového režiséra Karla Lamače z let 1936–1937, Na Černé 53, a vila Františka Hnojny z let 1999–2006, nacházející se v Pionýrské ulici, dílo architekta Vlada Miluniče.
Vila Františka Hnojny
Z Plané je do Sezimova Ústí jen skok. V letech 1930–1931 si tady podle projektu Petra Kropáčka postavili vilu ministr zahraničí Edvard Beneš s manželkou Hanou. V téže době vznikla nedaleko vila diplomata Zdeňka Fierlingra, tehdy ještě Benešova blízkého přítele a spolupracovníka, kterou navrhl stavebníkův bratr Otokar Fierlinger, urbanista a architekt-krajinář. Jmenovaný tvůrce realizoval dostavbu Benešovy vily v roce 1937. Vřelý vztah Edvarda Beneše k Francii je známý, a tak dodejme, že Petr Kropáček respektoval přání manželského páru a vilu připodobnil jihofrancouzským stavbám, jak tomu odpovídají nízké střechy a okenice. Vstupní pasáž s oblouky upomíná spíše na novoklasicismus, ale jako celek je dům s hladkými puristickými fasádami stylotvorně těžko zařaditelný.
Vila manželů Benešových
Důležitější je, že se v něm manželé Benešovi cítili dobře a že sem rádi a v každé volné chvíli zajížděli. Do tamějších zdí se vrylo ministrovo zvolení prezidentem republiky v roce 1935, ale pak se do nich zapisovaly události tragické: mnichovský diktát z roku 1938 a prezidentův odchod do exilu, vydrancování domu gestapem na začátku existence protektorátu a smrt Edvarda Beneše v září 1948. Paní Hana Benešová po manželově úmrtí v domě po řadu let setrvala a pak žila v Praze, kde roku 1974 zemřela. Benešova vila, od roku 2000 kulturní památka, je přístupná veřejnosti od května do října každý poslední víkend v měsíci, přičemž park a hrobku můžeme zhlédnout celoročně. V samostatném objektu v sousedství vily se nachází Památník manželů Benešových, spravovaný Husitským muzeem v Táboře, který je otevřený od května do září.Edvard a Hana Benešovi na zahradě své vily
Vila Antonína Belady
Vila Edvarda a Hany Benešových
Vila Františka Hnojny
Letní vila Karla Lamače
Vila Vendelína Máchy
Titulní fotografie: zadní průčelí Máchovy vily
Soutěže
Právě jsme soutěž Moje slavná vila ukončili a vylosovali výherce. Přesto Vám nabízíme možnost nesoutěžně se podělit o zajímavé fotografie z procházek a výletů!
Míjíte na svých každodenních cestách krásné nebo zajímavé domy? Všímáte si osobitých staveb ve svém okolí? Možná, že nevznikly pod rukama světoznámých architektů, možná nezměnily dějiny bydlení. Jsou-li ale součástí "genia loci" vaší ulice, čtvrti, nebo města, zaslouží si, aby se o nich vědělo.
Nové diskuse
- Vila Gustava Deutsche
- Vila Olomouc, Na Vozovce 5
- Zajímavosti
- vila ve Velkém Oseku
- VILA SPIRO Větřní
- Pomoc pri hledani mista, kde stoji vila
- Pomoc pri hledani mista, kde stoji vila
- Kde zjistím historii vily?
- Vila Josefa Bartoně
- vily v Bohumíně
- Suchardova vila v Nové Pace
- Vila v Kloboukách u Brna
- Mužík vs. socialistická architektura
- Vila F.Grohmanna
- Ludersdorfova vila