Zmapovat vily podle autorů knihy nebylo vůbec jednoduché, protože k mnohým se nedochovaly téměř žádné materiály. Mnoho z domů navíc patřilo Židům, které nacisté odvlekli do koncentračních táborů, nebo sudetským Němcům, kteří museli po válce odejít. Je tak údajně velmi obtížné sehnat pamětníky.

Podle Pavlíčka autoři získávali materiály pro publikaci zhruba půl roku, například v archivech, kronikách nebo různých starých odborných časopisech. Spoluautor knihy Martin Krsek uvedl, že ve dvou případech například využili kroniky mateřské školy.

Většina vil, které publikace mapuje, je veřejnosti nepřístupná. Autoři knihy museli jejich majitele přesvědčit, aby je nechali domy vyfotografovat, v některých případech i interiéry. Podle fotografky Marty Pavlíkové jsou někteří majitelé velmi vstřícní, zvláště starší lidé, jejichž rodiny vlastní domy již několik generací. Další prý bylo nutné dlouho přemlouvat. Zvláště obezřetní jsou prý majitelé nových vil. Pavlíček dodal, že takových objektů je v regionu velmi málo, naopak nejvíce jich pochází z meziválečného období.

Mnohé z vil se do knihy nedostaly, protože jejich majitelé je stačili nešetrnými rekonstrukcemi zničit. Výjimkou údajně nejsou nevhodná plastová okna a další úpravy. Podle Pavlíčka se navíc u drtivé většiny domů nezachovaly původní zahrady, které architekti velmi často navrhovali společně. Jsou i případy, kdy majitelé vilu zničili. Jako příklad autoři uvádějí velkostatkářskou vilu v Sýrovicích na Lounsku, kde někdo v 90. letech 20. století vše hodnotné vytrhal a údajně odvezl do Nizozemska. Domu nyní hrozí demolice.

Soubor Slavné vily Ústeckého kraje je součástí projektu, během kterého agentura Foibos mapuje všechny vzácné vily v regionech republiky. Dosud podobné publikace vyšly o Praze, Brně a Olomouckém, Jihomoravském a Jihočeském kraji.