Atraktivní pozemek s krásným výhledem na Prahu je odříznutý jinými parcelami od chodníku i silnice.

Architekti jim proto navrhli postavit přístupový tunel. Vyřešením přístupu ale dilema nekončilo. Velké váhání budil i vzhled domu.

"Postupně jsme dostali několik návrhů. Architekti nám nabízeli minimalistické krychle nebo stodoly, případně domy do L, protože v zadání měli bydlení pro dvě rodiny. Jenže když vyrostete v secesní vile, hranatá škatule vás nenadchne," vysvětluje svůj postoj majitelka.

Teprve poslední architektonické studio - Hlaváček & partner - splnilo představy obou manželů. Michal Hlaváček akceptoval nápad s tunelem a vypořádal se také s dalším handicapem pozemku, totiž jeho orientací.

Nejlepší výhled se nabízí na severní stranu, zatímco na západní a jižní se dům ocitá až nepříjemně blízko k domům sousedů. Takže žádné soukromí. A toho si majitelé hodně považují. To byl také jeden z důvodů, proč vila získala svůj netradiční vzhled.

Celkovou koncepcí a tvarem, ale také díky kombinaci obkladového kamene spongilitu a zaobleného obkladu fasády z Rheinzinku® (slitina elektrolyticky jemného zinku a přesně definovaných podílů mědi a titanu), se stavbě podařilo vymanit se z přesně určeného časového zařazení i ze všech módních trendů.

Objevují se zde i zcela netradiční prvky. Třeba místo dnes tak módních velkých oken vymyslel Hlaváček malé kruhové otvory, které propouštějí světlo, aniž by bylo narušeno soukromí. Naopak vznikají zajímavé světelné efekty.

Náročná stavba

Základní konstrukce domu, základy, stěny a stropy jsou ze železobetonu. Většinou byly použity stěnové nebo deskové systémy, ale také ztužující trámy, sloupy a průvlaky.

"V suterénních částech je beton vodostavební. Trochu byly problémy s napojením tunelu a domu vzhledem k celkovému rozsahu konstrukce, zvažovali jsme i jiné materiály, ale nakonec, kvůli ztužení, jsme použili železobeton," popisuje architekt Hlaváček.

Zadavatel si totiž například přál nejen dvě volně propojené bytové jednotky, ale také bazén, netradičně umístěný nikoli v úrovní zahrady, ale vlastně v druhém podlaží.

"Pro mě je bazén takřka rehabilitační záležitostí, ne zábavnou. Ráno vstát z postele a pokračovat v bazénu pořádným protažením," vysvětluje majitel.

Vnitřní nerezový bazén o rozměrech 9 x 4 metry mu to umožňuje v plné míře. Chlór se tu na čištění samozřejmě nepoužívá. Původní nápad s otvíravou fasádou u bazénu neprošel, zato světelné efekty s jeho nasvícením fungují dokonale.

Bazén a přístupový tunel osvětlují polyakrylátové světlíky. U bazénu jsou vybaveny kanálky na zachycení případného kondenzátu, bazén navíc osvětlují reflektory umístěné na střeše.

Neklidná fasáda

Celý objekt je zateplený bohatou vrstvou tepelné izolace, přes kterou se nerezovými kotvami připevnil finální exteriérový obklad. Působí příjemným, ale až neklidným dojmem. Někomu tak stříbřitá fasáda připomíná dokonce plachty.

Volba titanzinkového materiálu Rheinzink ale nebyla prvotní, původně se uvažovalo kvůli spongilitu o obkladu dřevem.

"Nakonec se nám to zdálo už moc ‚retro‘, a tak jsme se rozhodli pro kontrastní materiál. Hrály v tom roli také pocity klienta, kterému kovová fasáda vyvolávala vzpomínky na určitou etapu života a zážitky z ní," vysvětluje Hlaváček.

Spongilit na fasádě vybral architekt až po dlouhých diskusích s dodavateli. Mohutnou opukovou zeď s oblouky, která tvoří opěrné a plotové stěny na obvodu parcely, tady postavili majitelé vedlejší vily už před řadou let.

Aby nový dům alespoň nějak pohledově korespondoval se svým okolím, rozhodli se majitelé pro kamenný obklad. Jenže klasická opuka vhodná nebyla, je příliš těžká a přitom málo odolná.

"Navíc jsme mohli provést obklad v tloušťce asi jen tří centimetrů, a to lze s opukou jen velmi těžko," tvrdí Michal Hlaváček, "proto se použil spongilit. Materiál lehký jako peříčko, skoro plave, ale je to přírodní kámen."