Královéhradecké vily. Stavby, okolo kterých každodenně chodíme, ale historii, současné majitele ani bližší informace většina lidí nezná. Hradecký deník chce tyto chlouby krajského města blíže představit v novém seriálu. Ten čtenáře seznámí s jejich historií i současností.

Jednou z takových staveb je i rodinný dům Josefa a Marie Plášilových stojící téměř půl století v ulici Františka Šubrta v královéhradecké čtvrti Malšovice. Unikátní objekt, který pomáhali stavět současní majitelé před 40 lety, stál půl milionu korun. Ve své době bychom ve městě stěží našli další hodnotné dílo tohoto typu.

Architekt se stal rodině i přítelem

Manželé Plášilovi pocházejí z Hořic v Podkrkonoší. Právě zde se seznámili s Jiřím Kubištou, neznámým talentem pražských ateliérů Alfa-Beta-Gama. Ten později obětoval čtrnáct tisíc hodin k realizaci jejich domu.

Samotnému projektu vily, vypracovanému v roce 1967, předcházela úprava venkovského domu po rodičích v Bříšťanech. Josef a Marie Plášilovi byli rekonstrukcí fascinováni, a proto se rozhodli svěřit projekt svého budoucího rodinného domu právě Kubištovi.

V létě roku 1966 architekt naskicoval své prvotní představy, z nichž za necelý rok vypracoval podrobnou stavební dokumentaci, zahrnující kompletní interiérové vybavení, a to včetně autorského mobiliáře. ,,Setkali jsme se s člověkem, který chtěl plány Jiřího Kubišty kopírovat,“ řekl současný majitel, osmdesátiletý Josef Plášil, pro něhož je jeho dům splněným snem. Plány objektu proto nehodlá šířit dál.

Stavba je ovlivněna brutalismem

Na pozemku 1700 m² vznikla mezi roky 1966 až 1970 stavba, ve které rezonují prvky funkcionalismu s dobovými proudy, zejména brutalismem, který byl typický pro surové, neopracované betonové hmoty, spoluvytvářené nerovnostmi dřevěného bednění. Tento materiál, z něhož byla koncem šedesátých let provedena nejlepší díla českého brutalismu - ambasáda ČSSR v Brazílii a Londýně - ovšem architekt nepoužil.

Pomocí opracovaného kamene a betonové perforované tvárnice provázal budovu předsazenou střechou ve tvaru písmene V, kterou částečně odlehčil soustavou několika obdélníkových otvorů.

Centrem dvojice identických bytů je obytná hala s krbem rozdělená na obytnou a jídelní část. Horní, jídelní sekci architekt propojil pomocí posuvné dřevěné stěny s jídelnou. Spodní pak s terasou, umožňující vstup do autorsky pojednané, lehce japonizující zahrady, o kterou pečuje především Marie Plášilová. ,,Podle lidí máme hezkou zahradu. Lidé se na ni chodí dívat,“ říká Marie Plášilová.

Ve vnitřním vybavení dominuje velký jídelní stůl, přecházející v nižší části v televizní skříň. Ložnicovou část od obytné Kubišta oddělil otevřenou halou se schodištěm neseným masivní ocelovou konstrukcí. O truhlářské práce v celém objektu se postaral otec Marie Plášilové. „Tatínek byl velmi všestranný. Kromě truhlařiny tu udělal spoustu dalších věcí,“ upozorňují manželé.

Druhý zahradní bazén v Hradci

Pod domem se nachází velký sklep, garáž pro dva automobily, sušárna a nedostavěná sauna. Na zahradě je možné spatřit funkční bazén, který taktéž navrhl architekt Kubišta. Byl druhým zahradním bazénem v Hradci Králové.

Vila původně navržená pro dvě rodiny obsahuje 65m² skla v kvalitních modřínových oknech, která se zachovala stejně jako celý dům do současnosti.

Kromě majitelů, kteří chtějí dům zachovat i pro další rodinné generace, zde bydlí také jejich vnoučata.

TOMÁŠ TUČEK
Za využití knihy: Slavné vily Královehradeckého kraje – Petr Ulrich a kol.(text k vile: Jakub Potůček)