V regionu s rozvinutým průmyslem a osvícenými investory zanechali četná díla nejen všestranní stoupenci neorenesance jako byli Germano Wanderley a Jan Vejrych, secesní pražští architekti Alois Dryák a Osvald Polívka, vůdčí duch české moderní architektury Jan Kotra a v jeho stopách jdoucí dalí špičkoví tvůrci Josef Gočár a Otakar Novotný, ale také řada místních kultivovaných projektantů se solidní produkcí.

Stavebníky pěti desítek vil, rodinných domů a víkendových letovisek, jejichž osudy představuje publikace Slavné vily Pardubického kraje, jsou nejen známé osobnosti jako proslulí lékaři a univerzitní profesoři Eduard Albert a Otto Piffl, průmyslníci František Wiesner a Florián Hernych nebo malíř Vysočiny Gustav Porš, ale i řada dalších – dnes neprávem zapomenutých – postav z oblasti veřejného života, podnikání nebo umění a kultury minulého století.

Kvalitní domy – které snesou porovnání s meziválečnou pražskou nebo brněnskou produkcí – stavěl např. v Chocni architekt Čeněk Mužík nebo v Ústí nad Orlicí stavitel Stanislav Tošovský. Hodnotné stavby, reprezentující vysokou úroveň bydlení 1. poloviny 20. století, nalezneme také v dalších městech: České Třebové (vila Miroslava Vyskočila), Hlinsku (vila Jiřího Matuly od L. Skřivánka), Hrochově Týnci (režné vilky pro úředníky závodu Fr. Slavíka), Pardubicích (rodinné domy od architekta Karla Řepy a Bedřicha Adámka, Ulrychova vila od Oldřicha Lisky), Poličce (vlastní vila stavitele Bohumila Šmída) nebo v Heřmanově Městci a v Korouhvi (vila a venkovský dům od arch. B. Fuchse). Téměř neznámým skvostem je modernistická továrnická vila rodiny Löw-Beer v Chrastavci-Půlpecnu od neznámého projektanta. Tradici architektonické kultury minulého století neotřele rozvíjejí současní projektanti, např. lanškrounský Přemysl Kokeš nebo Patrik Zamazal, inspirující se mj. lidovým dřevěným stavebnictvím.