České hlavní město se může pyšnit řadou architektonických památek, ať už jsou to kostely, paláce, radnice nebo třeba šlechtická sídla. Trochu stranou zájmu jsou rodinné vily stojící často ve čtvrtích, které jsou od centra města poněkud dál.

Avšak pozornost si určitě zaslouží. Většinou totiž vznikaly pod rukama slavných architektů a nesou si ve svých zdech vlastní zajímavé příběhy. Po Praze jsou takových vil desítky, ne-li stovky, ale "jen" osmdesát z nich se dostalo na seznam chráněných památek.

První vilová čtvrť vznikla v Bubenči, pak následovaly další

Vily se v metropoli začaly stavět až ve druhé polovině devatenáctého století, kdy se začal měnit životní styl Pražanů. Hlavně tedy těch bohatších.

První čtvrtí, kde se objevily první rodinné domy, se stala Bubeneč. V té době se však ještě nejednalo o pražskou čtvrť a movitější lidé si staveb užívali jako letních sídel, kde trávili víkendy.

"Architekti se původně inspirovali renesančními italskými vilami," upozorňuje architekt Zdeněk Lukeš. Až poté přišel na konci století významný český architekt Jan Kotěra se secesním vzhledem domu, což předznamenalo další vývoj v architektuře těchto staveb.

Bubeneč se rozvíjela do šíře, přičemž její uliční síť a rozlehlé zahrady okolo domů měly připomínat anglická zahradní města.

Poté se pozornost architektů a urbanistů soustředila na další místa nedaleko centra města. Například na Ořechovce vznikla na počátku dvacátých let minulého století celá nová kolonie pro známé výtvarníky.

"Systém souběžných ulic zde architekt Jaroslav Vondrák protnul šikmými silnicemi. To bylo v té době dost nezvyklé, ovšem zástavbu to svým způsobem oživilo," řekl Lukeš.

Dnes v této čtvrti mohou návštěvníci i místní lidé obdivovat domy v holandském stylu s cihelným zdivem zvýrazněným na fasádě, které navrhl Pavel Janák. Své sídlo zde měli takoví velikáni českého umění jako Emil Filla, Vincenc Beneš nebo Bohumil Kafka.

Ve třicátých letech následovaly další pražské vilové čtvrti. Barrandov, Hanspaulka s výstavní kolonií na Babě nebo třeba Spořilov s domky pro střední třídu. Zde již architekti promítli do svého díla strohé tvary funkcionalismu.

Nyní je osvícených majitelů víc, stojí je to však nemalé peníze

Od postavení jednotlivých vil uběhly již desítky let. Za tu dobu prošly mnoha citlivými i necitlivými opravami a přestavbami. K mnohým z nich majitelé přistavěli další stavby, jiné navždy ztratily původní vzhled vnitřního prostoru. Podle architekta Lukeše však majitelé nejednají prozíravě.

"Všem říkám, že ve svém domě mají obrovský potenciál. Tyto vily totiž za pár let, díky známému autorovi, určitě stoupnou v ceně," uvedl Lukeš s tím, že to tak ve světě chodí. Naštěstí si to prý poslední dobou vlastníci slavných vil uvědomují, a ačkoliv je oprava zpravidla dražší než nový dům, nebojí se peníze obětovat.

^{Rondokubistická vila v Hodkovičkách, Rondokubistické úsilí Pavla Janáka vychází kromě jiného z teze V. V. Štecha o konstantách českého umění, za něž tento historik umění považoval ornamentalismus, didaktismus a důraz na ctnosti venkovského lidu.}

^{Suchardova vila, Sochař Stanislav Sucharda si nechal v roce 1907 postavit vilu, kterou oživila řada detailů připomínajících lidovou architekturu.}

Manzerova vila, Dům z roku 1937 má nezvyklé kamenné průčelí na motivy kyklopského zdiva, výrazné římsy a francouzská okna. Architekt kladl důraz na každý detail.