Jeho profesní a později i soukromý život je úzce spjat s Uherským Hradištěm, kde v roce 1895 založil svou první samostatnou architektonickou kancelář a kde také později zaujímal post městského stavitele. Stavěl ovšem také v okresech Hodonín, Vsetín a Zlín. Snad nejvíce se věnoval návrhům a realizacím školních budov. V roce 1909, po patnácti letech samostatné praxe, už počet škol, které projektoval či stavěl, dosáhl stovky. V případě menších škol (Míkovice, Brumov-Bylnice, Poteč, Vésky, Otrokovice,) příliš nemohl pro špatnou finanční situaci stavebníků uplatnit svou stavitelskou fantazii. Okázalejší už mohly být školy ve městech – Strážnice, Luhačovice, Vyšší reálná škola v Kroměříži, Gymnázium v Boskovicích pojaté v historizujícím stylu s prvky secese a další. Stavěl i správní budovy – druhou novorenesanční budovu Občanské záložny na zlínském náměstí (na jejím místě dnes stojí obchodní centrum Zlaté jablko, zbyla jen část fasády), dvoupatrovou měšťanskou školu, budovu dnešní Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně. V menší míře se Fey věnoval stavbám bytových a rodinných domů. Známý je novoklasicistní Sedláčkův dům a Fürstův dům stavěný v geometrické secesi – oba najdeme v Uherském Hradišti. Nejtypičtější prvky svého stylu pak Fey vložil v roce 1905 do stavby vlastního domu „Na Tůni“ také v Uherském Hradišti. Nechybí nárožní arkýřová věžička, zdobený portál nad hlavním vchodem, secesně laděná fasáda doplněná cyklem keramické mozaiky Jano Kohlera – zůstaly už ale jen staré fotky, dům byl v roce 1984 zbořen a mozaiky přeneseny na budovu Slováckého muzea. Nejznámějším dílem Dominika Feye je zřejmě radnice v Napajedlích – s neorenesančním členěním oken a secesními prvky, vitrážemi Jano Kohlera, s dominantní nárožní věží ukončenou dřevěným ochozem a jehlanovitou stříškou s vikýři. Originální jsou jím projektované stáje napajedelského hřebčína z režných cihel a hrázděného zdiva.

Fey je pokládán za mistra v oboru drobných staveb, ale dokázal vyprojektovat i tovární komplex a dělnickou kolonii (Sklárna v Nemšové u Trenčína, 1901–1902). Citoval lidové stavitelské umění, ale stačil sledovat i nejnovější kubistické trendy (návrh městských lázní v Uherském Hradišti, 1924). Rekonstruoval barokní zámky (Bílovice 1904, Buchlovice – první třetina 20. století) a stavěl moderní budovy pro firmu Baťa ve Zlíně (1906) po vzoru soudobé americké industriální architektury. Projektoval i stavby sakrální. Po první realizaci kaple v Babicích (1898) přibyly ještě neorománské kostely v Popovicích (1912) a Topolné (1914) vytvořené s využitím citací italské architektury. Fey měl blízko i k uměleckému řemeslu – navrhoval a používal u svých staveb kované detaily – vrata, mříže, zábradlí a klepadla.

V Bystřici pod Hostýnem máme podle všeho jen jedinou stavbu architekta Dominika Feye – budovu ZUŠ, bývalou faru. Na návrhu farní budovy začal architekt pracovat v roce 1907. Město potřebovalo novou farní budovu v blízkosti školy a kostela. Fey navrhl stavbu jednoduchého, téměř čtvercového půdorysu ozvláštněnou nárožním arkýřem v patře, originálním tvarem oken, se stanovou střechou zdobenou věžičkou na vrcholu a honosnými vikýři. Peněz se však stavebníkům nedostávalo. Místo potřebných 60 tisíc bylo k dispozici jen 45 tisíc korun. Proto zůstal Feyův arkýř jen na papíře, stejně jako věžička, zdobné vikýře a šambrány oken. Máme tedy v Bystřici stavbu, která je projevem stavebního stylu Dominika Feye, a také připomínkou věčné nedostatečnosti městského rozpočtu. Dost dobře bychom ale v Bystřici mohli mít ještě jednu stavbu diskutovaného architekta, a to „Letní domek pana továrníka V. Zbořila“, jak stojí na jednom z Feyových výkresů, který objevil v SOkA Uherské Hradiště (tam je soustředěna Feyova pozůstalost) někdejší diplomant Slezské univerzity v Opavě Ivan Bergmann. V jeho magisterské diplomové práci z roku 2004 nazvané „Architekt Dominik Fey (katalog díla)“ najdeme na str. 75 tento citovaný popis návrhu stavby:

„Letní vila V. Zbořila (návrh), lokace – Bystřice pod Hostýnem, zadavatel – Václav Zbořil, továrník v Bystřici pod Hostýnem, datace – 1909. Malá modernistická letní vila obdélného půdorysu zasazená kratší stranou do strmého svahu orientovaného na jih. Z přízemí se vstupuje do síně se schodištěm do dalšího patra, pod nímž je malá toaleta. Následuje kuchyň se spíží a pokojík pro hlídače. Přízemí rozšířeno o dvojici sklepů, jež i s příchozí chodbou vyhloubeny do svahu. V 1. Patře je kromě síně se schodištěm i jídelna. V podkrovních prostorách plocha síně zmenšena o šatnu, jež sousedí s ložnicí. Přízemí ze smíšeného zdiva (cihel a kamene) na čelní fasádě prolomeno velkými prosklenými secesními dveřmi. Schodiště osvětleno trojicí úzkých okýnek zasazených v jedné rovině, jejichž výška se postupně snižuje. Obdobně tomu je i u 1. patra, které osvětleno velkými okny i z bočních stran. Do ložnice, umístěné v podkroví, umožněn přístup světla dvojicí vikýřů. Originálně je řešeno osvětlení schodiště se síní. Nízký kruhový vikýř s pásem úzkých obdélných oken přechází na čelní straně do souvislé linie. Střešní konstrukce je valbová.“

Bohužel není nikde ve výkresech uvedena bližší lokace stavby. Netušíme, kde vlastně měla stát originální Zbořilova vilka, jejíž návrh podle odborníků odkazoval na vliv soudobého anglického modernistického hnutí Arts and Crafts. (Tento umělecký směr nazvaný „Umění a řemesla“ oslavoval a oceňoval středověkou, především gotickou, řemeslnickou práci a návrat k ruční výrobě, která jediná mohla vdechnout věcem život.) Není známo ani to, jestli se od podrobného návrhu stavby nakonec pokročilo k její realizaci.

Snad by se mohlo podařit něco vyčíst z obchodní korespondence Dominika Feye uložené v uherskohradišťském archivu. Ale je tu ještě jedna možnost: vilka tu v Bystřici někde stojí – jen z důvodů finančních či jiných vypadá poněkud jinak, než je uvedeno v lákavém a zvědavost vzbuzujícím popisu.

Inu těžký je život architekta-umělce, věčný souboj s penězi a vkusem, s možností, s realitou.