František Bílek se narodil 6. listopadu 1872 v Chýnově u Tábora. Proslavil se jako grafik, sochař, architekt i autor užitého umění, mezi lety 1887 a 1890 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Maxmiliána Pirnera, do jeho umělecké kariéry ale zasáhly zdravotní obtíže: v důsledku oční vady, která mu znemožnila rozeznávání některých barevných odstínů, mu nezbylo než malířství opustit. František Bílek se rozhodl věnovat se sochařství, pokračuje ve studiu na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze u Josefa Maudera, od roku 1891 potom na Akademii Colarossi v Paříži. V roce 1893 založil soukromou sochařskou dílnu a teprve po roce 1902 se přistěhoval zpět do Prahy. V roce 1939 se vrací do rodného do Chýnova, kde 13. října 1941 umírá.

Bílkova vila

Sochař František Bílek se věnoval především sochařství, kresbě a grafice, ale provedl i některé architektonické návrhy. Výjimečně komplexním dílem se stal jeho rodinný dům v Praze na Hradčanech.

Architektura domu vyjadřovala promyšlený ideový obsah. Podle Bílka měla symbolizovat „...život jako pole plné zralých klasů, skýtající výživu bratří na každý den”. Tuto myšlenku ztělesnily vysoké sloupy (některé pouze ve zlomku) ve tvaru snopů obilných klasů. Do stavby byla vtělena celá řada dalších odkazů na křesťanskou věrouku i sakrální architekturu (prvky inspirované románským uměním). Výjimečným prvkem byla plochá střecha domu, v této míře u nás užitá poprvé.

Bílek sám navrhoval a patrně i částečně prováděl bytové zařízení. Dům má obloukově prohnutý půdorys a jeho vnitřní dispozice je rozdělena na čtyři trakty. Berta Bílková spravovala vilu do šedesátých let, kdy ji i s částí sochařovy pozůstalosti předala Galerii hlavního města Prahy. Dnes dům slouží jako muzeum Bílkova díla, kromě ateliéru je přístupná i část interiérů s původním zařízením.