Začal svou kariéru v období historizující architektury padesátých let, ale velmi brzy se začal věnovat hledání nového výrazu architektury, který by byl v souladu s novými stavebními materiály, technikami a technologiemi. Jak to myslel, předvedl na stavbě Ústavu makromolekulární chemie v Praze, kde poprvé použil v tehdejším Československu poprvé vyrobenou lehkou závěsovou fasádu.

K. Prager, J. Albrecht, J. Kadeřábek: Soutěžní návrh budovy Národního shromáždění.

Jeho největší stavbou je objekt bývalého Federálního shromáždění, dnes nová budova Národního muzea, která přinesla do centra Prahy architekturu svrchovaně moderní, přitom nabitou technologickými novinkami - a zároveň vynikajícími uměleckými díly, která architektonický výraz organicky doplnila. Neméně významný je ze stejné doby soubor budov v sousedství Emauzského kláštera či komplex Matematicko-fyzikální fakulty UK v Tróji. Na něm architekt pracoval od poloviny šedesátých let, a přesto nikdy nebyl zcela dokončen). V sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy jeho práce nesměly být publikovány, se architekt věnoval velkým vizím superstruktur, které navrhoval pro Košíře, kromě toho se věnoval velkým přestavbovým územím Karlína-Těšnova, Holešovic a Smíchova. Nic z toho nebylo realizováno, jen budov a Komerční banky na Smíchově. Z počátku osmdesátých je překvapivá budova Nové scény, jejíž neobvyklý skleněný plášť navrhl spolu s J. Brychtovou a St. Libenským

K. Prager, J. Albrecht, J. Kadeřábek: Soutěž na řešení předmostí Hlávkova mostu

Po roce 1989 se nečekaně věnoval rekonstrukcím. První bylo Rudolfinum, které vrátil k původní funkci koncertní síně a galerie výtvarného umění, a domu U černé matky boží. A mezitím nenápadná rekonstrukce budovy Komerční banky ve Spálené ulici. Jednou z jeho posledních prací je nevelký obytný soubor U Kříže v Jinonicích, kde ukázal svou představu o moderní, přívětivě obytné architektuře.

K důležitým aktivitám Karla Pragera patřil také velký zájem o techniku stavebnictví, o nové stavební materiály, o nové konstrukce. Sám byl držitelem několika významných patentů, které na svých stavbách důsledně používal - např. celý systém Gama, z nějž nejznámější a asi nejčastěji i někým jiným používané jsou příčkové skříně. Kromě jiného byl také iniciátorem vzniku bývalého Československého střediska výstavby a architektury. V devadesátých letech byl zakládajícím členem Nadace Pangea, zakladatelem Bloku architektů a výtvarníků, neméně důležité bylo jeho členství v Nové skupině. Jeho členství přitom nikdy nebylo jen formální záležitostí, ale vždy byl důležitým aktivním hybatelem dění.

K jeho nedožitým narozeninám připravuje Národní galerie v Praze ve spolu s Atelierem Gama a se společností Casua velkou retrospektivní výstavu, Nakladatelství Titanic vydá v průběhu podzimu reprezentativní knihu.

Zdroj: Radomíra Sedláková
Zdroj: Archiweb