Na celkové podobě hotelu s televizním vysílačem spolupracovala celá řada významných osobností různých oborů: architekt Otakar Binar, který měl na starosti vnitřní vybavení; statik Zdeněk Patrman a Zdeněk Zachař, výtvarník Karel Wünsch a Jaroslav Klápště nebo v neposlední řadě také slavní čeští skláři Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová.

Moderní víceúčelová budova nahradila předchozí horský hotel, který vyhořel v roce 1963. Práce byly zahájeny v roce 1966 a první návštěvníci se do objektu, který zajímavě propojuje hotel, restauraci a televizní vysílač podívali v roce 1973.

Dům se nachází téměř na východním konci vilové kolonie, za ním se ještě zvedá slavný bytový dům „Wolkerák“ od Jaromíra Vacka. Pak již následuje Liberecká výšina a dále se táhnoucí Jizerské hory. Stavba patří bezesporu v oblasti individuálního bydlení k nejzajímavějším realizacím přelomu padesátých a šedesátých let 20. století. Tedy v době, která vilovému a vůbec nekolektivnímu způsobu života příliš nepřála. Architekt Karel Hubáček, náležející nejen k nejvýznamnějším českým, ale i světovým tvůrcům, vyjádřil své krédo jasně: „Jednoduchá řešení jsou ta nejsilnější.“ Karel Hubáček je znám nejvíce jako autor slavného vysílače s hotelem na Ještědu, za jehož projekt obdržel v roce 1969 Cenu Augusta Perreta.

Jeho realizace, navržené převážně v ateliéru Stavoprojektu Liberec nebo slavného SIALu, však nalezneme i v Liberci, Brně, Praze, Teplicích a dalších místech bývalého Československa a také v zahraničí. Dům je vlastně prototyp z původně rozsáhlého projektu výstavby variabilního bydlení. Projekčně bylo navrženo několik alternativ, které kombinovaly různé výškové, hmotové i dispoziční řešení. Existují také návrhy dvojdomů.

Přesto se podařilo realizovat pouze tento jediný objekt, který je tím pádem unikátem. V užití konstrukčních a výrazových prostředků bychom vystopovali i ohlas Le Corbusierových slavných pěti bodů moderní architektury, konkrétně v užití ploché střechy, pásového okna a hlavně vynesení domu na pilotech. V době stavby došlo i k užití v té době moderních technologií, např. fasáda byla vytvořena z omítek Cerami. Tyto hmoty propagoval Výzkumný ústav mechanizace, automatizace a technologie výroby stavebních dílců v Praze, ale jinak šlo o licenci britské firmy Pyrok IG. Částečně je též dům obložen dřevem, hlavně směrem do zadní části zahrady. Z přízemí, ve kterém se též nachází garáž, se vystupuje kovovým schodištěm do patra, kde jsou hlavní obytné místnosti. Z obývacího pokoje lze přejít do soukromých místností buď přes chodbu nebo přes kuchyň. Přestože zvenku dům působí jednoduchým, až asketickým dojmem, uvnitř je velice útulný. Rodina, která zde bydlí téměř od doby vzniku stavby, dokázala vtisknout interiéru dojem příjemné „zabydlenosti“. A celkový dojem umocňuje krásná zahrada, v níž dům leží./ Patrik Líbal, Slavné vily Libereckého kraje