Významný český architekt Otakar Novotný navrhl tuto vilu prakticky uprostřed rozlehlé zahrady, jež místy přechází v anglický park. Přitom zahrada, kterou navrhl v roce 1925 Josef Kumpán, je ukázkou dokonale a detailně promyšlené zahradní architektury s bazénem původně s bronzovými chrliči, altány, sochařskou výzdobou, pergolou s lavičkami i četnou zelení a dříve i s růžovou zahradou.

Samotná vila je patrovou podsklepenou stavbou využívající podkrovní prostory, s vnitřní dispozicí ve formě tehdy hojně užívaného dvoutraktu. Jednotlivá patra opět představují organické rozčlenění budovy na tři části – hospodářskou, reprezentativní obytnou s denními místnostmi a ložnice. Na exteriéru vily postavené v duchu racionalistické moderny je patrný, podobně jako v interiéru, vliv západoevropské architektury.

Otakar Novotný, ovlivněný svou cestou po Holandsku zde uplatnil svou často používanou koncepci přirozené struktury materiálu. V tomto případě použil režnou cihelnou architekturu z bílých cementových cihel obohacenou kubistickým tvaroslovím. Velmi působivé je prolamování říms, štíty, či lapidární tympanony.

Vila patří k reprezentativním honosným sídlům z dvacátých let 20. století, společně se zahradou představuje jedinečný kompozičně propojený celek. Ve své době velmi moderní vila měla již v období své výstavby ambice stát se reprezentativním sídlem přizpůsobeným vysokým společenským nárokům. Ladislav Bartoň z Dobenína ji nechal postavit jako svatební dar pro svou neteř Marii, která se v roce 1924 provdala za zdejšího továrníka Jiřího Čerycha.

Rodina Čerychova zde bydlela do roku 1948, kdy byla vila zkonfiskována. Padesátá léta poznamenala vilu necitlivými zásahy v interiéru i v zahradě, díky nimž utrpěla nenávratné ztráty. Počátkem devadesátých let byla vrácena v restituci synům Marie Čerychové, Ladislavu a Jiřímu. Ti začali s procesem postupné obnovy vily i zahrady a v roce 2001 ji společně věnovali Nadaci rozvoje občanské společnosti. Postupný proces obnovy vily i zahrady probíhá za dohledu pražské architektky Zuzany Rákosníkové dodnes. /MB