Od roku 1905 žil v Berlíně a byl zaměstnán u architekta Bruna Paula. Jeho tvorbu po první světové válce ovlivnily osobnosti jako Walter Gropius nebo Le Corbusier - mezi lety 1930 a 1933 byl Ludwig Mies van der Rohe ředitelem výtvarné školy Bauhaus a tuto funkci převzal právě od prvního z nich. Od roku 1938 žil v USA, kde potom 17. srpna 1969 zemřel. U nás ho proslavila brněnská Vila Tugendhat, jejíž medailon Vám nabízíme...

"Mělo by ... v prvé řadě jít o zachování ještě dochované vzácné původní substance, teprve v druhé řadě o otázku, jakými materiály a metodami má být technicky a esteticky rekonstruována původní podoba Miesovy architektury". "A nešlo by vzhledem k historii domu Tugendhat o úděsnou konotaci, kdyby po rekonstrukci návštěvník mohl říci: Vypadá to tak, jako by se nic nestalo?"
Ivo Hammer,
Surface is interface, 1998

Kontakt

Prohlídku je nutné objednat předem www.tugendhat.eu
Podrobnější informace o vile, její rekonstrukci a plánovaném znovuotevření: www.tugendhat-villa.cz
Virtuální prohlídka vily: www.jizni-morava.cz

Vila Tugendhat

V letech 1929 - 1930 si novomanželé Grete a Fritz Tugendhatovi postavili vilový dům na exkluzivní stavební parcele, kterou daroval Gretě její otec Alfred Löw-Beer. Projekt domu objednali u Ludwiga Miese van der Rohe (1886 - 1969), který přijel v září 1928 do Brna a na sklonku téhož roku předal novomanželům hotový projekt. V červnu 1929 zahájila brněnská stavební firma Mořice a Artura Eislerových realizaci. Za přispění řady domácích i zahraničních firem byla stavba za rok a půl dokončena.

Volně stojící třípodlažní vila je zasazena ve svažitém terénu, přičemž do prvního podlaží (suterénu) je situováno technické zázemí. Druhé podlaží (přízemí) tvoří především hlavní obytný a společenský prostor se zimní zahradou, dále kuchyně s příslušenstvím a místnosti pro personál. Ve třetím podlaží (patře) s hlavním vstupem z ulice jsou ložnice rodičů, dětí a vychovatelky, příslušenství a rozlehlá terasa. Konstrukci omítnuté stavby tvoří ocelový skelet, železobetonové stropy a cihelné výplňové zdivo. Na terasách a schodištích je položen travertin. Subtilní nosné pilíře na půdorysu kříže mají v obytné části chromování s vysokým leskem. Funkční zóny obytné haly náznakově oddělují pouze dvě pevné stěny, jedna z onyxu a druhá z ebenového dřeva, další rozdělení prostor umožňovaly sametové a hedvábné závěsy. Se zahradou mohl být kontinuální „plynoucí“ prostor interiéru přímo propojen spuštěním dvou velkých okenních tabulí do suterénu.

Neoddělitelnou součástí domu byla zahrada se zatravněnou loukou a několika solitérními stromy, kterou Mies navrhl spolu s brněnskou architektkou Grete Roderovou-Müllerovou.

Mies van der Rohe navrhl i vnitřní vybavení domu. Nábytek byl převážně z trubkové nebo pásové oceli a z ušlechtilého dřeva. Nechyběla zde křesla Barcelona, přičemž další dva typy sedacího nábytku byly pojmenovány podle brněnské vily - křeslo Tugendhat a židle Brno. Prostor piana nobile oživilo později jediné výtvarné dílo od Wilhelma Lehmbrucka, socha Ohlížející se dívčí torzo. Technické vybavení domu mělo nejvyšší dobovou úroveň, takže vila byla přirovnávána k nejmodernějšímu Mercedesu.

Od roku 1994 je vila ve správě Muzea města Brna, které ji zpřístupnilo veřejnosti. V roce 1995 jí byl udělen statut Národní kulturní památky a v prosinci 2001 byla zapsána do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.