V roce 1915 ukončil Poříska studium n na 1. české reálce. Po válce pak studoval na České vysoké škole technické v Brně odkud přešel na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství Vysokého učení technického v Praze, kterou ukončil v roce 1925. V témže roce se také účastnil své první architektonické soutěže na čsl. velvyslanectví v Bělehradě. Po krátké praxi na odd. pozemních staveb Zemské politické správy v Praze ještě během studií, se vrátil do Brna a pracoval jako městský architekt ve Stavební úřadě města Brna v letech 1925-37. V roce 1937 si založil vlastní architektonickou praxi.

Poříska je autorem řady různorodých staveb, od čekáren pouliční dráhy, z nichž se dochovala jedna v Údolní ulici v Brně (1926), přes Městskou ubytovací kancelář v Nádražní ulici (1928) nebo školních budov (škola na Kamenačkách, Tyršova obecná škola), až po rodinné domy a nájemní a obchodní domy (Convalaria, Česká ulice). Ve 30. letech projektoval rozsáhlý soubor budov Sociálního ústavu města Brna s nemocnicí a byty v Bohunicích. V této době se účastnil také řady výstav, roku 1929 získal zlatou medaili za architekturu v Miláně, totéž ocenění převzal roku 1935 v Bruselu a roku 1937 v Paříži. Věnoval se také urbanismu, v roce 1931 byl zvolen členem Ústavu pro stavbu měst Masarykovy akademie práce.

Po druhé světové válce, když po komunistickém převratu v roce 1948 musel zavřít vlastní ateliér, se jeho činnost soustředila především na problematiku územního plánování. Od roku 1948 byl zaměstnán jako urbanista v brněnském Stavoprojektu. Roku 1952 mu bylo nabídnuto místo vedoucího urbanisty nově vzniklého Výzkumného ústavu výstavby a architektury (VÚVA) v Brně, kde se plně věnoval teoretickým studiím a především metodice územního plánování.

Zajímal se také o problematiku lázeňských měst, byl například autorem regulačního plánu a kolonády v Luhačovicích (1943–52). Ve vedoucí funkci na VÚVA působil až do roku 1970. Kromě architektury a urbanismu se věnoval i publikační činnosti, na VÚVA založil časopis Urbanismus a územní plánování, jehož redakční radu vedl až do roku 1970, dále publikoval ve Stavbě a v Lidových novinách. V roce 1966 obdržel Státní vyznamenání za zásluhy o výstavbu. Byl členem řady spolků, od roku 1928 Klubu architektů v Praze, dále Spolku československých architektů a inženýrů, Syndikátu výtvarníků, Sdružení výtvarných umělců v Brně a Svazu architektů ČSSR, ve kterém předsedal urbanistické sekci a v roce 1973 se stal jeho čestným členem. Oskar Poříska, významný architekt a urbanista zemřel v Brně 31. května 1982.

- Tomešova vila