Narodil se v Praze 3. února 1677, na den sv. Blažeje jako nejstarší syn do vážené rodiny pražského kameníka Santini – Aichela a druhého dne byl pokřtěn v chrámu sv. Víta jako Jan Blažej Aichl. Přes tělesnou vadu - byl na část těla ochrnutý a chromý, se vyučil kamenictví, ale studoval také malířství, pravděpodobně u svého tchána Kristiána Schrődera. Okolo roku 1696 se vydal sbírat zkušenosti do Rakouska a Itálie, došel až do Říma. Tam měl možnost seznámit se s díly Franceska Borrominiho. V Itálii zřejmě získal kvalifikaci architekta a ke svému jménu přidal otcovo jméno Santini.

Již v roce 1700 Santini samostatně realizoval stavby a byl projektantem, dohlížejícím na provádění vlastních staveb. V činnosti navazoval na architekta J. B. Matheye, dokončoval po jeho smrti některé projekty a převzal také okruh jeho stavebníků a částečně navázal i na jeho styl.

Na počátku jeho úspěchů je vstup do služeb zbraslavského cisterciáckého kláštera, kde opat Wolfgang Lochner mu svěřuje náročný úkol. Na místě zničených rozsáhlých gotických objektů projekčně navrhnout novostavbu konventu a konventního kostela. Jím vytvořená koncepce architektury v jeho projekčních záměrech již vykazuje smělost a silné vyjádření kulturních představ. Zbraslavský cisterciácký doporučil Santiniho dalším opatům. Pozvání od dalšího stavebníka nedalo na sebe dlouho čekat. Začátkem roku 1703 úspěšně nahrazuje zkušeného architekta Pavla Ignáce Bayera při přestavbě klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory. Sedlecký opat Jindřich Snopek mu zadává náročnou opravu a úpravu starobylého gotického konventního kostela. Zde se již naplno projevila Santiniho pohotová nápaditost, jeho velký rozptyl a obsáhlost znalostí praktického stavitelství.

Téhož roku začíná pracovat na dostavbě kostela Panny Marie Božské Prozřetelnosti pro pražské malostranské theatiny, kde zdařile navázal na projekty Guarino Guariniho a Jana Batisty Matheye. V roce 1704 se podílí na přestavbě kapitulního děkanství na Pražském hradě. Již příštího roku dokončuje přestavbu, dnes sice již nezachovaného, staroměstského paláce pro Jana Rudolfa hraběte z Lissau. To vše dokládá, že již od začátku svého působení Santini pracuje pro významnou klientelu, získává velké, náročné zakázky a u zákazníků je velmi uznávaný, váženy i obdivovaný.

Santini v roce 1705 koupil Valkounský dům (čp. 211) v Nerudově ulici za 3000 zlatých v hotovosti. O dva roky později koupil i sousední dům U zlaté číše (čp. 212) a oba domy spojil. Po Schröderově smrti si roku 1707 vzal za ženu jeho dceru Veroniku Alžbětu. Když v roce 1720 manželka Veronika umřela, oženil se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic, čímž si zajistil nejen úzké rodinné vazby na českou nižší šlechtu, ale prostřednictvím vlivných švagrů i na vyšší církevní hodnostáře. S ní měl v roce 1721 dceru Janu Ludmilu a v roce své smrti syna Jana Ignáce Rocha. Kmotry všech Santiniho dětí se stali Santiniho mecenáši z řad vysoké šlechty.

Jan Blažej Santini umírá po delší nemoci 7.12.1723 v Praze a je pochován dle posledního přání na dnes již zrušeném hřbitově u bývalého kostela Svatého Jana Křtitele v dnešní Šporkově ulici.

Za 23 let plodného projektantského působení navrhl téměř stovku sakrálních, palácových i hospodářských staveb. Jeho originální propracované architektonické návrhy představují velké klášterní komplexy, chrámy, kostely, kaple, velké i malé palácové stavby.

Pracoval pro četné významné i feudální hodnostáře. Prokázal vytříbený cit pro začlenění staveb do krajiny. Vytvářel a dotvářel prostory s vynikající akustikou a mimořádnou světelnou charakteristikou.

Zdroj: Wikipedie

v našich publikacích:
Slavné stavby Prahy 2: Kostel Panny Marie a Karla Velikého a klášter augustiánů na Karlově, kapitulní kostel na Vyšehradě