Jedna z perel funkcionalismu v Ostravě – vila v Čedičové ulici č. 8 ve Slezské Ostravě, která byla postavena podle návrhu bratrů Lubomíra a Čestmíra Šlapetových, byla o posledních dvou srpnových sobotách vůbec poprvé zpřístupněna veřejnosti.

Majitelka vily Drahoslava Doležílková se rozhodla vilu zpřístupnit na podporu kandidatury Ostravy na titul Evropské hlavní město kultury 2015.

Vila, jedno z řady společných děl bratrů Šlapetových, je součástí seznamu nejvýznamnějšího kulturního bohatství České republiky. Často se jí proto nepřesně přezdívá Šlapetova vila. Už dva roky je národní kulturní památkou - v Ostravě teprve čtvrtou.

Vila Eduarda Lisky

Čedičová 8/1406
Ostrava-Slezská Ostrava

V létě 1934 strávil Lubomír Šlapeta deset týdnů na studijním a pracovním pobytu u svého učitele Hanse Scharouna v Berlíně. V jeho ateliéru především zpracovával prováděcí projekt na vilu manažera AEG Felixe Baensche na krásném pozemku ve Špandavě na svahu nad prostorem pro olympijskou regatu v havelském průplavu.

Brzy po návratu se naskytla příležitost uskutečnit podobnou úlohu v duchu organické architektury i v Ostravě na svažitém pozemku na Bazalech pro nově jmenovaného notáře a funkcionáře Rotary Clubu JUDr. Eduarda Lisku.

Dům je zasazen do svahu tak, že vstup a vjezd do garáže je z ulice do zvýšeného suterénu, v němž jsou umístěny servisní místnosti, zatímco vlastní bydlení rodiny je nad ním ve zvýšeném přízemí, a má umožněn přímý přístup na terasu a do zahrady. Sokl zvýšeného suterénu z haklíkového zdiva z godulského pískovce, opisující volný zaoblený tvar k výhledu do údolí zcela proskleného obytného prostoru, je zaklesnut a zakončen dvěma pilíři z téhož materiálu. Jeden pilíř na severovýchodním nároží ukotvuje partii pokoje babičky a partie kryté zahradní terasy, zatímco druhý pilíř v jižním uzavírá šikmým tvarem obloukový obytný prostor a zimní zahradu. Mezi těmito pilíři organicky a plasticky formován podle funkcí celý dům.

Vůdčím motivem je zaoblená 18 m dlouhá skleněná okenní plocha směrem k výhledu na údolí Ostravice a vedutu průmyslového města, vyúsťující v severozápadním cípu v krakorcovitě vysazenou terasu nad vstupem a vjezdem do garáže. Vlastní obytný prostor je členěn jen opticky na jídelnu, posezení s hudebním koutem a zimní zahradou a zasunovací stěnou propojen s vestibulem k ložnicím, kuchyni a zahradní terase.

Dům je od roku 1970 obýván druhým majitelem a jako významný příklad organické architektury byl v létě 2008 prohlášen za národní kulturní památku. /VŠ