První historická zmínka o vsi Prostějovice je z roku 1141. Do poloviny 13. století se vyvinula ve významnou trhovou ves. Roku 1390 se Prostějov stává městem díky pánům z Kravař. V husitském období se nedostatečně opevněný Prostějov stává snadnou kořistí vojsk markraběte Albrechta a roku 1431 byl vypálen. V roce 1490 se stává na více jak 100 let majetkem Pernštejnů, což přináší rozkvět a prosperitu. Roku 1495 zahájilo město výstavbu hradeb s valem a baštami u bran. V letech 1521 až 1538 si měšťané vybudovali renesanční radnici. Na konci 16. století se město stává majetkem Lichtenštejnů, což má za následek úpadek města. V Prostějově je vytištěna první kniha na Moravě, tiskárnou Kašpara Aorga roku 1527. Během třicetileté války došlo ke zpustošení města a v roce 1697 vypukl požár, kterému padly za oběť radnice, škola i kostel. Poté začíná město dostávat barokní ráz. Od roku 1858 se začíná v Prostějově rozvíjet textilní průmysl za přispění první české konfekční továrny bratří Mandlů což přilákalo nové obyvatele. 19. a 20. století změnilo tvář města ve stylu historismu a secese.

V Prostějově je v současné době významný textilní, strojírenský a potravinářský průmysl.

Město Prostějov s bohatou a slavnou historií leží v samotném srdci Hané, na cestě, jež odedávna spojovala evropský jih s evropským severem. Svůj název odvozuje od historicky doloženého velmože Prostěje. Roku 1141 vstupuje do dějin jako nevelká osada Prostějovice. Roku 1495 zahájilo město stavbu hradeb s valem a baštami u bran. V jediné dochované baště je dnes galerie a vinárna.

V letech 1521 až 1538 si měšťané vybudovali renesanční radnici, dnes je zde Prostějovské muzeum.

Během třicetileté války došlo ke zpustošení města a v roce 1697 vypukl požár. Stavební restaurování po požáru dalo městu barokní ráz. Hospodářský vzestup začíná ve druhé polovině 19. století. Stavební rozmach na přelomu 19. a 20. století značně změnil tvář města ve stylu historismu a secese. Od roku 1914 dominuje náměstí T. G. Masaryka nová radnice s věží vysokou 66 m a orlojem. Prostějov je rodištěm mistra české gotiky Matěje Rejska, filozofa Edmunda Husserla, malíře Aloise Fišárka, vynálezce akademika Otto Wichterle, básníka Jiřího Wolkera a dalších osobností.

V dějinách české a moravské moderní architektury zaujímá Prostějov zvláštní postavení. Je prakticky jediným menším městem, jehož architektonické bohatství bylo v průběhu první poloviny 20. století systematicky zhodnocováno celou řadou kvalitních novostaveb, které byly z větší části projektovány domácími architekty a tak můžeme dokonce hovořit o samostatném architektonickém vývoji.

První regulační plán inženýra Kűhna byl schválen městskou radou již v roce 1872 a řešil zejména území, vzniklé zrušením městských hradeb. Tyto prostory vyhradil plán pro stavby význačných veřejných budov, které byly potom realizovány až do začátku našeho století.

Zpočátku byly tyto i některé významnější soukromé stavby neseny duchem pseudoslohových kánonů, např. realizace reprezentativního sídla navrženého vídeňským architektem Franzem Freiherrem von Kraussem z roku 1900 (Svatoplukova třída 53), které si nechal postavit továrník Lambert Wichterle.

Stavba Národního domu Jana Kotěry (1871-1923), odchovance Otty Wagnera, vídeňské secese a zakladatele české moderní architektury, vytvořila průlom k modernímu architektonickému názoru.

Příklad Národního domu nezůstal bez vlivu na produkci místních architektů. Z hlediska úrovně architektonického konceptu mohou však Kotěrovu dílu konkurovat pouze dvě prostějovské stavby- reprezentační obytné domy: na nám. Padlých hrdinů z roku 1910 a na Vojáčkově nám. č. 5 z let 1910-1911. Obě byly navrženy architektem Emilem Králíkem (1880-1946) z Brna.

K novému rozvoji města došlo po obnovení republiky po roce 1918. Základ byl dán novým regulačním plánem, který vyšel z veřejné soutěže v roce 1920. Jeho autory byli brněnský architekt Jindřich Kumpošt (1891-1968) a Ing. Josef Peňáz, kteří pojali nová městská území v duchu anglických zahradních měst a i když řešili ještě obytné domy formou blokové zástavby, podařilo se jim město obohatit o množství zeleně a pozoruhodných centrálních prostorů. Vnitřní město řešil Kumpošt samostatným plánem z r. 1927.

K dalším revizím plánu územního rozvoje města pod Kumpoštovým vlivem došlo v roce 1939.

Kromě projektu své jediné prostějovské stavby, městské spořitelny na Žižkově nám., je Kumpošt především autorem úpravy hlavního prostějovského náměstí realizované v r. 1933 včetně výsadby zeleně. Dokonalou promyšlenost jeho kompozice můžeme ocenit vlastně až dnes. K realizacím skutečně funkcionalistické architektury došlo v  Prostějově až po brněnské “Výstavě soudobé architektury” v roce 1928.

První realizace v duchu “bílého funkcionalismu” na území Prostějova jsou dílem místního rodáka, brněnského architekta Eduarda Žáčka. Prosadil se řadou staveb jak pro veřejné, tak i pro soukromé investory - budova bývalého Okresního úřadu na nám. Spojenců (1931) a rodinný dům v ulici Sádky z roku 1935.

V roce 1933 se v Prostějově usadil absolvent pražské Uměleckoprůmyslové školy, architekt Antonín Navrátil (1902-1975), který se v krátké době stal hlavním organizátorem veškerého architektonického dění ve městě. Hned po svém příchodu do Prostějova předložil iniciativně návrh na zastavění olomouckého předměstí, koncipovaný v duchu nového zónování s jasným rozdělením obytné, centrální a rekreační zóny a s důslednou volnou řadovou zástavbou obytných domů, který bohužel nebyl realizován. První z jeho staveb byl nájemní obytný dům na nároží nám. E. Husserla a Netušilovy ulice z roku 1937, v němž vytvořil zdařilý příklad městského obytného domu.

V druhé polovině třicátých let Antonín Navrátil realizoval sérii svých významných staveb, jsou to např.: reprezentativní vila továrníka Nehery v ulici Pod Kosířem č. 73 z roku 1938, oděvní továrna Jana Nehery na rohu Svatoplukovy a Jihoslovanské ulice (dnešní DONA), postavená ve dvou etapách v roce 1934 a 1939.

Od roku 1936 působil ve městě jako stavební komisař a městský stavitel Ing. arch. Miroslav Putna (nar. 1904). V době prostějovského působení (1936-1950) vyvrcholilo Putnovo dílo na Poděbradově nám. realizací domu Městských elektrických podniků.

Vedle Žáčka, Navrátila a Putny zasáhl významným způsobem do výstavby města i brněnský architekt František Kalivoda. Oproti konstruktivní logice Navrátilově a výrazné plasticitě staveb Putnových nese v sobě Kalivodova tvorba něco z oboru, jemuž se celý život věnoval – typografii. Dokladem toho je průčelí jeho rodinného domu na Arbesově nám. z roku 1938 vyznačující se až grafickou čistotou.

V roce 1939 proběhla anketa o další výstavbě Prostějova, které se zúčastnili architekti Fuchs, Kalivoda, Kumpošt, Žáček z Brna, Gahura ze Zlína, Navrátil, Putna a další z Prostějova. Tato anketa pomohla ujasnit si problémy dalšího rozvoje města a dala řadu podnětů jak zajistit koncepční výstavbu do budoucna. Jednoznačně ji lze hodnotit jako velký přínos, neboť konfrontovala i názory kvalitních činných architektů, nezatížených místními pohledy s představami prostějovských činitelů, kteří v sobě slučovali opravdový zájem o město se skutečnou erudicí přesahující regionální úroveň.

Vývoj po roce 1939 neumožnil využít tyto podněty a uplatnit je v novém regulačním plánu. V roce 1948 sice architekt Jindřich Kumpošt společně s Ing. arch. Adolfem Liebscherem zpracovali tzv. “Základní upravovací plán Prostějova”, který přirozeně navazoval na starší záměry, zůstal však pouze v návrhové podobě a jeho zásady nebyly převedeny do praxe. Teprve v roce 1962 se opět obrátila pozornost k otázkám bydlení a životního prostředí a byla zahájena soustředěná bytová výstavba, která zahrnovala stavbu většiny sídlišť ve městě. Na sklonku 60. let opět dozrála situace pro nový územní plán, který by vyřešil další perspektivu města a narůstající problémy (potřeba zaujmout postoj ke staré zástavbě města – židovské uličky, otázka postupu bytové výstavby vzhledem k zásadě nerozšiřovat hranice města). V roce 1968 bylo zadáno zpracování tzv. směrného územního plánu Prostějova Stavoprojektu Gottwaldov – ateliéru ak. arch. Staši. Tato nová etapa ve výstavbě města je patrná od přelomu 70. a 80. let, kdy můžeme pozorovat návrat ke koncepční práci s důrazem na veřejné architektonicko – urbanistické soutěže. Svou pozitivní roli zde sehrálo zřízení Útvaru hlavního architekta v roce 1985 a zpracování nového návrhu územního plánu města v roce 1987, který byl východiskem pro plánovitou modernizaci i novou výstavbu. Na něj navázal v roce 1995 územní plán města Prostějova zpracovaný Urbanistickým střediskem Brno (Ing. arch. Navrátil). Městskou památkovou zónu řeší územní plán zóny části města Prostějova zpracovaný Ing. arch . Zajícem v roce 1994, na který naváže v letošním roce nový regulační plán centra města.

V období po válce se architektonická činnost soustředila do nově založených projekčních organizací – Stavoprojektů se snahou navázat na tradice prostějovské moderní architektury. V letech 1948 – 2000 vznikla celá řada více či méně kvalitních realizací.

Některé stavební realizace znamenaly necitlivé zásahy do organismu města, jako např. rozsáhlá asanace historické zástavby v centru města (tzv. židovské uličky) a na jejím místě vybudování objektů svým objemem a měřítkem nevhodných do historického prostředí (např. Prior, bývalá budova KSČ, atd.). Také některé stavby dopravní svým kompromisním a nekoncepčním řešením znesnadňují řešení současných problémů v dopravě na území města (těsné přimknutí rychlostní komunikace k městské zástavbě znamená obtížné a finančně nákladné řešení vnějšího okruhu města v jeho jihovýchodní části, dále kompromisní realizace autobusového nádraží, apod.). Město v současné době řeší problémy, které se staly fenomény dnešní doby, jako doprava ve městě (vnitřní a vnější okruh města, statická doprava, cyklistická doprava), budování průmyslových zón a velkoplošných nákupních center, regenerace panelových sídlišť, využití stávajících průmyslových areálů na území města, nová bytová výstavba, řešení romské otázky apod.

Důležitými úkoly v oblasti obnovy památek je naléhavá potřeba rekonstrukce a využití prostějovského zámku, řešení dostavby historického jádra v prostoru židovských uliček, dotvoření parteru v centru města apod.