Narodil se 20. července 1887 v Přibyslavi. Po vystudování reálného gymnázia v Novém Městě na Moravě vystudoval Bechyně stavební inženýrství na Vysoké škole technické v Praze (dnešní ČVUT), kde absolvoval r. 1910 s vynikajícím prospěchem. Zde byl také jmenován r. 1920 řádným profesorem statiky a dynamiky staveb železobetonu. Jako pedagog působil na Stavební fakultě ČVUT až do r. 1958. Za svou práci byl odměněn mnoha cenami a čestným doktorátem.

Snad nejoriginálnějším stavitelským úspěchem bylo spojení sloupů a trámů do rámových konstrukcí, které realizoval při stavbě pražského paláce Lucerna v roce 1919. Budova Lucerny se tak stala první stavbou v Československu při které se nepoužilo nosných částí z cihel nebo dřeva.

Také Veletržní palác v Praze, železárny v Hrádku u Rokycan, několik návrhů na přemostění Nuselského údolí v Praze, originální obloukový most v Hořepníku na Pelhřimovsku, most přes Chrudimku v Pardubicích, most přes Váh v Komárně či dálniční most u Senohrab, na tom všem a na dalších realizacích se podílel stavební inženýr a zakladatel československého betonového stavitelství Stanislav Bechyně, dlouholetý profesor ČVUT. Jeho průmyslové stavby odrážejí funkcionalismus a precizní zvládnutí použitých materiálů.

Stanislav Bechyně se věnoval také významným záchranným pracím. Přesun gotického děkanského chrámu v Mostě, přemístění rotundy sv. Máří Magdaleny u Čechova mostu v Praze či rekonstrukce Anežského kláštera.

Bechyně byl také autorem mnoha českých a cizojazyčných publikací, jež si získaly mezinárodní uznání a staly se klasikou ve svém oboru.

Stanislav Bechyně zemřel v Praze 15. října 1973, ale pochován byl podle svého přání v rodné Přibyslavi, kde je po něm pojmenováno i náměstí v centru města.