Citace z umělecko-historického průzkumu Dr. P. Zatloukala

Vila byla počátkem století osazena do náročného historického prostředí na pohledovou hranu významného panoramatu starého města. Projektantům se podařilo obdivuhodně začlenit dům do kompaktní zástavby historického prostředí. Rozlehlý, asymetricky komponovaný objekt, romanticky členěný hmotami arkýřů a lodžií je završen mohutnou „barokně“ modelovanou mansardovou střechou a je oproštěn od jakýchkoliv historizujících dekorů. Úspěšný pokus o začlenění novotvaru do náročného historického prostředí. Podařilo se vytvořit dobový ideál gesamtkunstwerkir s domýšlením stylových souvislostí do nejmenších detailů, jako pokus o vytvoření uměleckého díla, zároveň moderního a zároveň jako pokus o soudobou interpretaci a syntézu tradic tří kultur: barokní, britské ostrovní a středomořské. Z hlediska dispozičního je vila příkladem jedné z prvních dokonale funkčních provázaných staveb ve střední Evropě své doby. Ve vile bylo vkomponováno několik dobově špičkových technických prvků jako např. jedno z prvních parních ústředních topení, centrální vysávání, systém ventilace a dnes již zaniklá vlastní výroba el.energie.

Vila Primavesi

Univerzitní 7, Olomouc

Podrobnější informace o aktuálním programu:
http://www.vilaprimavesi.cz/ Telefon: +420 585 234 816
E-mail: spravce@vilaprimavesi.cz

Historie vily

Autoři projektu byli renomovaní vídeňští architekti - společníci Franz svobodný pán von Krauss a jeho kolega Josef Tolk. Architekti neřešili pouze samotnou stavbu, ale zabývali se návrhy interiérů a doplňujících detailů včetně vnitřního vybavení, což velice příznivě ovlivnilo celkový estetický dojem. Mnohé uměleckořemeslné práce byly dodávány z Vídně. Zkolaudována byla v roce 1906.

Stavitelem vily byl Heindrich Mrasek. Majitelé postupně doplnili interiéry ucelenou řadou vrcholných představitelů středoevropské secese - sochaře Hanáka, malíře Gustava Klimta a arch. Josefa Hoffmanna, který byl i autorem menší adaptace vily - novostavby koupelny a přilehlých místností - v letech 1916 - 17.

Éra Primavesiů se uzavřela v prvních letech po válce, kdy E. Primavesi prodává vilu akciové společnosti rolnických cukrovarů, ještě s částí původního uměleckého vybavení. Roku 1926 přešlo vlastnické právo trhovou smlouvou na MUDr. Františka Koutného z Litovle a po jeho smrti se stala dědičkou Miluše Koutná. MUDr. Koutný koupil vilu za účelem zbudování soukromého sanatoria. V letech 1926 - 27 proběhla radikální přestavba objektu - hlavně l. a 3 . NP a podkroví, byla odstraněna většina Hanákových soch. Roku 1939 se stal majitelem vily MUDr. Robert Pospíšil, který sanatorium dále provozoval. Po znárodnění přešla vila do vlastnictví OÚNZ v Olomouci, kdy proběhly nepříliš úspěšné restaurátorské práce na mobiliáři a interiéru.

Po vyhlášení objektu za chráněnou kulturní památku došlo k dalšímu pokusu o rekonstrukci objektu - celkovému - kdy olomoucký ateliér SURPMO vypracoval v r. 1984 studii, rehabilitující hmotovou, dispoziční i výtvarnou podobu domu do doby před r. 1923. Autorem studie byl ing. Arch. Zdeněk Hynek , který také navrhl malou stálou expozici z historie objektu. Záměr se však nerealizoval.

V r. 1992 byla vila v rámci restitučních řízeni navrácena dědicům MUDr. Pospíšila. Měla být dlouhodobě pronajata společnosti Prima via spol. s r. o., pro kterou byla zpracována projektová dokumentace celkové rekonstrukce vily v roce 1993. Autory projektu byli Tomáš Černoušek, Pavel Zatloukal a František Zajíček. Společnost Prima via započala s rekonstrukcí vily a po finančním vyčerpání ji zanechala ve stadiu rozestavěných stavebních úprav. Mnohé části uměleckého interiérového vybavení, které byly před zahájením stavebních prací demontovány, se ocitly na neznámých místech. Dokončení rekonstrukce objektu provádějí současní majitelé (restituenti) - manželé Honzíkovi. Autorem projektu je František Zajíček.

Současnost

Vila má dnes svého pečlivého správce. Majitelka Pavla Honzíková, které byla vila navrácena v rámci restitučních řízení v r. 1992 žije v Příbrami. Upravovány jsou prostory zahrady i dvora a opravené místnosti v interiérech vily ji využívá několik firem. Za poslední příjemnou zprávu je možno považovat provozování Galerie Primavesi v přízemním podlaží, od března r. 2002. Iniciátorem vzniku galerie není nikdo jiný než autor projektu prováděné rekonstrukce František Zajíček z Olomouce. Do galerie projdete halou. Galerie je v exponovaných místnostech vily. A to ve vstupním prostoru k terase a v sousedních pokojích, z nichž pravý původně sloužil majiteli vily a levý jeho paní. Výstavy v této vile jsou velmi příhodné. Uměnímilovná veřejnost je zvána do vily i galerie Primavesi.

Manželský pár Otto Primavesi (1868-1926) z přední moravské podnikatelské rodiny a někdejší vídeňská herečka Eugenie (Mäda st.) Butscheková (1874-1962) si k stavbě reprezentačního obydlí zvolili staveniště v asanačním prostředí staré Olomouce. Dvojice vídeňských architektů Franz von Krauss (1865-1942) a Josef Tölk (1861-1927) zasadila mezi významné barokní dominanty asymetricky koncipovaný bezozdobný objekt. Bravurní bylo také dispoziční řešení s centrální dvoupodlažní obytnou halou se schodištěm stoupajícím k ochozu. V dispozičním řešení vily se tak uplatnil britský model jasného funkčního členění na společenskou a intimní část obydlí. Architekti také navrhli většinu vybavení vily, jež vesměs dodaly vídeňské uměleckořemeslné dílny Antona Pospischila. Špičkové bylo rovněž technické zázemí napojené na vlastní elektrárnu – ústřední vytápění, centrální vysávání prachu a ventilační systém. Vila Primavesi se vzápětí začala stávat jedním z vrcholných dobových pokusů o uskutečnění ideálu Gesamtkunstwerku – souhry architektury, volných a užitých umění. V následujících letech začali Primavesiovi doplňovat vybavení domu řadou užitých i volných výtvarných děl. Umožnilo jim to přátelství se sochařem Antonem Hanakem (1875-1934) a malířem Gustavem Klimtem (1862-1918). Do konce 1. světové války tak ve vile vznikla galerie desítek jejich významných děl. Přátelství s Josefem Hoffmannem (1870-1956) pak vyústilo nejen v několik stavebních zakázek v Olomouci, ale především ve výstavbu rodinného letoviska v Koutech nad Desnou (1913-1915), na jehož koncipování i výzdobě se opět podílela umělecká trojice. Jejich obydlí se tak měnila v patrně nejvýznamnější sídla milovníků umění ve střední Evropě. Tím spíše, že většinu vybavení olomoucké vily i jesenického sídla začaly tvořit výrobky uměleckořemeslných dílen Wiener Werkstätte. Otto se stal jejich ředitelem, po jeho smrti je řídila Mäda s dětmi. Sanování prodělečného podniku padl nakonec za oběť nejen veškerý majetek, ale i většina uměleckých sbírek. V roce 1922 vyhořelo sídlo v Koutech, o rok později Primavesiovi prodávají také olomouckou vilu.