Jan Kotěra se narodil 18. 12. 1871 v Brně jako mladší syn učitele kreslení Antonína Kotěry a jeho ženy Marie. Vychováván byl v německých školách nejprve v Ústí nad Labem a potom na státní průmyslové škole, Odborné škole stavitelské v Plzni.

V roce 1890 přišel do Prahy, kde absolvoval praxi v projekční kanceláři inženýra Freyna a ocitl se v blízkosti barona Mladoty ze Solopysk. Oba objevili jeho talent a stali se mecenáši jeho dalšího studia na vídeňské Akademii výtvarných umění od roku 1894, kdy tam nastoupil nový profesor Otto Wagner. Studia zakončil prestižní Římskou cenou za závěrečnou práci, která mu v roce 1898 umožnila cestovat po Itálii.

V Praze byl očekáván jako někdo, kdo vyvede domácí architekturu z provincialismu, kdo se pustí do boje s démony starého světa a překoná krizi historicismu. Sotva dostudovaného, pokládali ho tady za osobnost pro tu velkou a nesnadnou roli předurčenou. Jan Kotěra ovšem vzácnou charismatickou osobností opravdu byl.

Krátce po příchodu do Prahy byl ve svých osmadvaceti letech nastoupil jako profesor na speciální školu dekorativní architektury na pražské uměleckoprůmyslové škole na místo Friedricha Ohmanna. K jeho žákům tam patřil například Josef Gočár. Ve Volných směrech publikoval důležitý text O novém umění. V něm rozvinul myšlenky svého učitele O. Wagnera a proklamoval zásadní teze moderní architektury: „Účel, konstrukce a místo jsou hybnou silou – forma jejich následkem…“ V roce 1899 se oženil s Bertou Trázníkovou a zařídil si byt v Praze. Téhož roku začíná pracovat na své první významné realizaci, kterou byla stavba Peterkova domu v Praze. Hned tato jeho první stavba na Václavském náměstí pobouřila konzervativní kolegy a radnice se zalykala strachem, zda-li vůbec smí stavět dům bez římsy a v tak nemravném slohu. Mluvili o něm jako o nežádoucím importu z nepřátelské Vídně. Takové reakce vzbudila Kotěrova moderní architektura.

Roku 1910 byl jmenován profesorem nově vytvořené speciální školy architektury na Akademii výtvarných umění v Praze, kde učí i Bohuslava Fuchse a Františka L. Gahuru. Stavby, které následovaly, pavilon Mánesa v Kinského sadech a několik prvních vil pro pražské podnikatele, například Františka Trmala ve Strašnicích nebo sochaře Stanislava Suchardu už takovou bouři odporu nevyvolaly.

V roce 1904 odjel Kotěra do St. Louis, kde se podílel na koncepci expozice českých zemí v rámci světové výstavy. Když se vrátil, bylo zcela zjevné, že v jeho díle došlo k zásadnímu posunu směrem k racionalismu. Toto období charakterizují nové materiály, především železobetonové konstrukce, jiné vnitřní členění prostoru, jiný nábytek a vybavení.

Vrcholem tohoto období je Kotěrova prakticky jediná realizovaná monumentální stavba, městské historické a uměleckoprůmyslové muzeum v Hradci Králové, snad nejvýznamnější čin na české architektonické scéně dvacátého století. Stojí nádherná dodnes také díky osvícenému starostovi Hradce Králové Františku Ulrichovi.

Kotěrových staveb stojí v Praze i v českých městech několik, mnohem víc jich však zůstalo jen na papíru. Budova Právnické fakulty Univerzity Karlovy byla postavena až po jeho smrti, a je jen částí univerzitního komplexu, k němuž se Kotěra několikrát vracel. Poslední práce, kterou Jan Kotěra dokončil, byla vila nakladatele Štence ve Všenorech. Na pražské Uměleckoprůmyslové škole a později na Akademii výtvarných umění vychoval Kotěra mnoho projektantů, z nichž někteří pak rozvíjeli jeho odkaz. Také v jeho atelieru postupně pracovali Otakar Novotný, Josef Gočár, Pavel Janák, Bohuslav Fuchs a Josef Štěpánek a další.

Po vzniku Československa měl pracovat na úpravách Pražského hradu, ale byl už nemocný a tak náročný úkol by nezvládl. Na „své“ místo na Hradě doporučil spolužáka a přítele z Wagnerovy akademie ve Vídni, slovinského architekta Jože Plečnika, kterého již předtím přesvědčil, aby přijal místo profesora na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.

Zemřel v Praze 17. dubna 1923.

Kotěra není zapomenut. Jeho dílo a dílo jeho spolupracovníků a žáků zůstává jako součást architektonického dědictví naší země.

Rok 2013 není jen rokem 90. výročí jeho předčasné smrti. Je také rokem, kdy slavíme sto let od otevření královéhradeckého muzea, jehož budova je považována za nejvýznamnější stavbu Hradce Králové a vrcholné dílo Jana Kotěry.

A letos také vzpomínáme 110 let Trmalovy vily, kde nyní sídlí Kotěrovo centrum architektury, které, krom jiného, pečuje o Kotěrův odkaz. Trmalovu vilu v Praze Strašnicích můžete navštívit od úterý do pátku 10 - 17 hodin (komentovaná prohlídka na objednání).

O díle Jana Kotěry se více dozvíte v našich publikacích Slavné pražské vily, Slavné vily Jihočeského kraje, Slavné vily Pardubického kraje, Slavné vily Ústeckého kraje, Slavné vily Zlínského kraje, Slavné stavby Prostějova, v publikaci Rodinné domy Jana Kotěry a dalších.

Zajímavě o Kotěrovi píše také Přemysl Veverka v Architoulkách na našich webových stránkách www.SlavneVily.cz