Výstava je připravena k výročí založení Československé republiky.
Výstavu připravilo vydavatelství FOIBOS BOOKS ve spolupráci a za podpory statutárního města Zlín, města Holešov a města Napajedla.
Záštitu nad výstavou převzal náměstek primátora statutárního města Zlín Mgr. Miroslav Kašný.
Výstava se koná ve dnech 1. 10. - 1. 11. 2013, otevřeno: pondělí až pátek od 7:30 do 18:00. V sobotu po dobu trvání svatebních obřadů.

Zlínský architekt Miroslav Lorenc člen odbojové skupiny Obrana národa byl popraven nacisty před 70 lety ve Vratislavi (Breslau) za odbojovou činnost. Patřil vedle Františka L. Gahury a Vladimíra Karfíka k nejvýznamnějším osobnostem meziválečné zlínské architektury. Svým individualistickým pojetím funkcionalistické moderny obohatil racionalistickou „baťovskou“ firemní architekturu o avantgardní mezinárodní prvky i poetismus. Narodil se v Holešově, ale v roce 1912 se rodina přestěhovala do Hodonína. Před začátkem první světové války začal studovat průmyslovou stavitelskou školu v Brně, studia přerušil jeho odvod na vojnu. Účastnil se bojů na ruské i italské frontě, kde vstoupil do pluku Československých legií. V roce 1922 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze (profesoři Jan Kotěra, Josef Gočár). Po absolvování školy architektury pracoval od roku 1925 v několika významných pražských projekčních kancelářích a podílel se na celé řadě projektů a staveb v duchu nastupujícího architektonického směru – funkcionalismu.

V Praze se setkal se svou budoucí manželkou Ludmilou Batíkovou ze Zlína. Po narození dcery se do Zlína odstěhovali a Miroslav Lorenc nastoupil 15. června 1930 do projekční kanceláře stavebního oddělení firmy Baťa. Mezi první práce u firmy patřil projekt školní čtvrti. Byl mu svěřen i návrh firemního hotelu s názvem Společenský dům. Zajímavý a progresivní byl jeho nerealizovaný návrh kina pro 3 500 diváků. Mezi Lorencem a firmou Baťa ovšem došlo k neshodám a následně k architektovu odchodu. Na architektonické podobě Zlína se ovšem podílel i nadále. Založil vlastní projekční kancelář (od 15. září 1931) a stal se výrazným architektem pro městskou „nebaťovskou“ klientelu. Mezi první realizace patřily obytný soubor kolonie domků pro stavební družstvo Podřevnicko a projekt obchodního a obytného domu pro Eduarda Pelčáka a poté již následoval výčet řady realizací. Některé z jeho významných staveb již byly k velké škodě zlínské architektury asanovány, jako například Šallerova vila, u jiných je dosud nedořešena restituce a chátrají (restaurace Avion), nebo byly necitlivě přestavěny. Vedle občanských staveb a rodinných vil projektoval M. Lorenc ve Zlíně také budovy veřejné a průmyslové, například dvě obuvnické továrny – Lacinovu a Jirouskovu, klášter – útulek pro sirotky a přestárlé a tzv. Dům bezpečnosti. Mimo Zlín navrhl například radnici v Kostelci, kasárna v Holešově, školu a budovu spořitelny v Napajedlích. Zabýval se také návrhy originálního nábytku a byl autorem několika divadelních scén a dekorací.

Jako vlastenec nesl Miroslav Lorenc velmi těžce události následující po okupaci Československa. Tento funkcionář Sokola, legionář a důstojník v záloze se stal velitelem oblastní sekce podzemní odbojové organizace Obrana národa. 24. října 1940 byl zatčen gestapem, vězněn a odsouzen k smrti. Byl popraven 11. února 1943 ve Vratislavi. Na domě Leopolda Batíka čp. 562 v Sokolské ulici ve Zlíně, kde Miroslav Lorenc žil a pracoval, byla zasazena pamětní deska k uctění památky tohoto významného architekta a mimořádné osobnosti.