Jméno světově proslulého francouzského architekta Jeana Nouvela i originalita jeho projektu přispěly k tomu, že novostavba na křižovatce zvané odedávna Anděl (nebo U Anděla) se stala jednou z velkých (a mediálně sledovaných) architektonických událostí v české metropoli devadesátých let 20. století. Pozornost, jaká jí byla a je věnována, lze srovnat s jinou novostavbou, vzdálenou vzdušnou čarou jen pár set metrů na protilehlém břehu Vltavy – s Gehryho a Miluničovým Tančícím domem (mimochodem vznikl na zakázku stejného stavebníka jako Zlatý Anděl). Obě stavby jsou jakési ikony novodobého rozvoje historického města, patrně i s jistou dávkou turistické atraktivity. Pro život Prahy – jak připomíná historik architektury Rostislav Švácha – je však Zlatý Anděl stavbou v mnoha ohledech důležitější. »Tančící dům stojí na křižovatce, kterou projíždí víc aut než prochází chodců; na pohledově sice exponovaném, ale málo živém okraji památkové rezervace. Nouvelův komplex, třebaže už stojí mimo rezervaci, vyrostl naproti tomu na místě, kolem kterého se už od 19. století život točil; které nepochybně už od předminulého století fungovalo jako střed Smíchova, bez ohledu na pokusy přemístit centrum této čtvrti, zčásti průmyslové a dělnické, zčásti rezidenční a vilové, na jiná její prostranství,« říká Švácha. Nouvelův Zlatý Anděl nahradil tuctové empírové a historizující činžovní domy, tak typické pro tuto část kdysi průmyslového Smíchova. Zároveň zakryl původní stanici metra, vybudovanou roku 1980. Spojnicí mezi původní zástavbou a novostavbou se stala freska anděla (připisovaná někdy Vojtěchu Hynaisovi), zachráněná z jednoho domu, jenž padl za oběť výstavbě metra, a později restaurovaná. Nouvel ji nechal umístit do nového areálu. Zlatý Anděl je souborem šesti budov. Vizuálně přitahuje zejména vypouklá, kompletně prosklená fasáda nárožního domu (»… jako by byla plná vzduchu,« říká o ní realizační vedoucí projektu Fréderique Monjanelová). Ale o pozornost si říkají také daleko střídmější, téměř industriální průčelí budov do Štefánikovy ulice. K výzdobě Nouvel (v duchu postmoderny) zvolil citace literární a kinematografické. Skleněnou vypouklinu zdobí symbolická postava anděla – ochranitele, importovaná z filmu Wima Wenderse Nebe nad Berlínem. Literární citace na fasádách jsou pražské provenience nebo Prahou inspirované (Franz Kafka, Jiří Orten, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Guillaume Apollinaire, Konstantin Biebl). Nouvel užití tohoto prvku zdůvodňuje také výsledky svého vlastního studia pražské architektury, při němž shledal, že nápisy, věty, písmena či obrazy na fasádách jsou pro českou metropoli typické.

Slavné stavby na internetovém portálu www.slavnevily.cz

Přejeme Vám příjemné čtení a pěkné letní procházky pražskými ulicemi...

Více zde.