Světové památky UNESCO v Třebíči

Třebíčsko vstoupilo do historie na samém počátku 12. století, kdy byl v letech 1101–1104 vybudován v tzv. „třebečském lese“ benediktinský klášter Panny Marie. V následujících staletích se klášter stal důležitým náboženským, politickým, kulturním a také hospodářským činitelem v prostoru celé jihozápadní Moravy. Trvalou památkou jeho největšího rozkvětu a nepřehlédnutelným dokladem vynikající úrovně církevní architektury je nádherná stavba kostela Nanebevzetí Panny Marie, dnes baziliky sv. Prokopa, z období přibližně 1230–1260. Zhruba ve stejném období kolem poloviny 13. století vyrostla středověká Třebíč s rozlehlým tržištěm a farním kostelem sv. Martina.

Zatímco město se vzpamatovalo husitských válek a války česko-uherské a jeho gotické domy získaly renesanční podobu, klášter upadal až nakonec zcela zanikl. Budovy klauzury doslova pohltila stavba zámku a klášterní kostel poklesl na úroveň hospodářského stavení.

Jako vzácná památka se zachovala bazilika sv. Prokopa, dílo komplikované a nadmíru působivé. Její architektonická hodnota nespočívá v učebnicové „čistotě“ jednotlivých stavebních elementů. Tkví v jedinečnosti způsobu, jakým její stavitelé dokázali uzavřít kompromis mezi románským a gotickým projevem, když gotika ještě nedokázala v třebíčském chrámu vytlačit románský sloh.

V roce 1338 je spolehlivě doložena v prostoru vesnice Podklášteří v těsné blízkosti kláštera existence židovské komunity, která se od druhé poloviny 16. století v pokojném soužití s křesťanskou většinou pozvolna rozrůstala. Cena židovského dědictví je dobře pozorovatelná v nitru domů bývalého ghetta, v bohatém fondu úředních dokumentů i na náhrobcích židovského hřbitova. Spočívá v mimořádné zachovalosti celkového půdorysu bývalého ghetta i jednotlivých objektů, včetně těch, které sloužily celé obci. Obydlí v třebíčském Židovském Městě přečkala několik staletí. V těch starých domech se pod historickými klenbami skrývá čas, který zde trpělivě, bez ustání vrstvil životní příběhy jejich obyvatel.

Historická a kulturní hodnota třebíčského hřbitova spočívá v jeho nezrušitelném spojení se zaniklým životem v bývalém ghettu, jehož pozoruhodný domovní fond zůstal vzácně zachován. Tvoří spolu ojedinělý celek připomínající nezanedbatelnou část minulosti Třebíče.

Z dlouhé historie kláštera a města zůstaly do současnosti zachovány mnohé kulturní památky. Třebíčské památky UNESCO jsou jedinečné v tom, že se všechny tři nacházejí v jednom místě, v jedné městské čtvrti (Podklášteří), navzájem od sebe nepříliš vzdáleny. Přitom je hluboce rozděluje příslušnost ke dvěma velice odlišným etnickým, jazykovým, náboženským a kulturním okruhům. Ocitly se dnes ve zcela jiném světě, než v jakém před staletími vznikaly. Mají hodnotu symbolu minulého dlouhého soužití křesťanů a Židů na malém prostoru třebíčského Podklášteří, původně samostatné poddanské vesnice na levém břehu řeky Jihlavy, dnes jedné z mnoha třebíčských čtvrtí.

V roce 2003 byly ty nejpozoruhodnější – bazilika sv. Prokopa, domy bývalého židovského ghetta v Podklášteří a židovský hřbitov – zapsány do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.