SlavneVily.czSlavneVily.cz

Slavné vily.cz - Slavné vily Čech, Moravy a Slezska

Skočit na obsah

Architoulky Přemysla Veverky: Osmé

Přemysl Veverka - 31. 1. 00:00
Architoulky Přemysla Veverky: Osmé

Turisté se většinou seznamují s Táborem tak, že vstoupí do centra starého města, na Žižkovo náměstí, nejlépe přímo pod sochu Jana Žižky z Trocnova, dílo sochaře Josefa Strachovského z roku 1884, a hledí především na jedinečnou pozdně gotickou radnici, dokončenou začátkem dvacátých let šestnáctého století.

V tomto objektu už léta sídlí Husitské muzeum, a pokud je turisté navštíví, seznámí se v jeho nejrozsáhlejší expozici s husitstvím a husity, zakladateli města. Pak mohou rovnou z budovy sejít do labyrintu podzemních sklepů a chodeb a vychutnávat atmosféru z přelomu středověku a novověku. To je jaksi tradiční dotyk s Táborem, rovněž navozený propagačními prospekty.

Pozdně gotická radnice na západní straně Žižkova náměstí

Ale my se na Tábor podíváme odjinud, ze severozápadního okraje města, od nádherné barokní stavby poutního kláštera a kostela Nanebevzetí Panny Marie v Klokotech, pocházející ze začátku osmnáctého století. A možná strneme v úžasu nad soustavou bání, kryjících boční prostory kostela a kaple ambitů, sídlem deseti klokotských zvonů, jež každodenně a v pravidelných hodinách znějí svou charakteristickou hrou do daleka. Mimochodem, i Klokoty připomínají Jana Žižku – na jaře roku 1421 tady nechal upálit sektářské odpůrce, kteří mu v nedalekém městě překáželi. Ale my tohle místo chováme v nitru nikoli kvůli zabíjení, nýbrž jinak, legendou o sličné dívce, jež se kdysi dávno znenadání zjevila místním dětem, pasoucím tady, vysoko nad řekou Lužnice, stádo ovcí. A protože dívka promluvila k malým bědným bytostem laskavými a vlídnými slovy, a protože k nim promluvila o Bohu, andělé ji za to vynesli na nebesa a pojmenovali ji Marií. A tak se dodnes obdivujeme kostelní stavbě, jež možná nese jméno matky Ježíše Krista, možná jméno oné krásné dívky, ozdobené šlechetným srdcem.

Poutní klášter a kostel Nanebezvzetí Panny Marie v Klokotech

Pojďme však od barokního komplexu o pár stovek metrů dolů, na rozlehlou louku, jež se mezi dvěma cestami, Lipovou alejí a U Klokotského kláštera, svažuje k údolí Tismenického potoka. Pokud sledujete jako já, jak se loukou šťastně prohání krasavice Bára, zlatá retrívřice, moje věrná společnice, pak vězte, že se jí legenda o dobrosrdečné dívce zalíbila natolik, že mě sem z našeho blízkého bydliště vláčí často.

Ale už hledíme na protilehlé návrší, zvedající se za potokem, na „horu“, jak říkali husité ještě před výbuchem revoluce a kteří tam na jaře roku 1420 začali budovat mocensko-bojové centrum a zároveň město nazvané původně Hradiště hory Tábor. A tak se před námi otevírá příznačná táborská veduta, tři architektonické dominanty – štíhlá a víc než osmdesát metrů vysoká věž kostela Proměnění Páně na hoře Tábor, stojícího na Žižkově náměstí, hranolová věž staré gotické radnice tamtéž a válcová věž někdejšího hradu Kotnov v sousedství Bechyňské brány.

A možná nás právě Bára, radostně křižující klokotskou louku odshora dolů a zase zpátky nahoru, přivede k myšlence o souvztažnosti míst a souvislosti dějů, o tom, že se poutní kostel, opředený laskavou legendou, a vzdálené návrší se seskupením věží, věrohodných svědků své doby, jako by propojují. Snad si v té chvíli uvědomíme, že Tábor nepatří jen do revolučních análů, jak se nám starým a starším kdysi snažili namlouvat ve škole, ale že to je město s architektonicky bohatým rozvojem, z něhož vzešla řada znamenitých osobností a taky hrdost a sláva, provázející každý hodnotný triumf. A jsme-li tedy obdařeni vědomím a pocity, o nichž hovořím, teprve nyní vstupme do centra Tábora a vejděme tam s touhou setkat se s otiskem dlaní do tamějších zdí, s lidským úsilím, s magií tvořivosti.

Stárkův dům v Pražské ulici

Ano, jako by byly magické některé domy na Žižkově náměstí a v Pražské ulici, jež do něj ústí. O architektonicky mimořádné staré radnici, stojící na západní straně náměstí, jsem se již zmínil. Dodejme, že v době svého vzniku představovala jeden z nejvýznamnějších radních domů Království českého a vyjadřovala sílu a moc tehdejšího Tábora. Na novodobou podobu Tábora měl značný vliv požár v roce 1559, při kterém shořelo během dvou dní víc než dvě stě padesát domů a který byl impulsem pro obnovu města již v duchu renesance. Charakteristický znak renesance, sgrafito, se uplatnilo i v Táboře, ať už jako kvádrování nebo psaníčko či formou figurálních výjevů, případně ornamentů. Nejvýrazněji to dokazuje Stárkův dům čp. 157 v Pražské ulici. Na západní straně Žižkova náměstí obdivujeme bohatě zdobený Škochův dům čp. 22, na severní straně Ctiborův dům čp. 6 a na straně protilehlé dům čp. 17 s renesančním štítem a sousední čp. 18 v klasicistní podobě.

Ctiborův dům na severní straně Žižkova náměstí

V souvislosti s Táborem není možné opomenout úspěšného českého architekta Theodora Petříka, tamějšího rodáka, a jeho manželku, taky pocházející z Tábora a rovněž architektku, nebo táborskou vilovou čtvrť či prvorepublikového starostu Václava Soumara, za jehož úřadování došlo k pozoruhodnému rozvoji města. Ale o tom až v příštích Architoulkách.

Škochův dům na západní straně Žižkova náměstí

Názory ke článku

Ke článku nebyly zatím napsány žádné názory. Můžete být první!

Prosím všechny čtenáře, aby v příspěvcích nepoužívali sprostá slova či napadající a jakékoliv osočovací výrazy. Děkuji mnohokrát. Vaše SlavneVily.

Nový příspěvek do diskuse



(nechte pole nevyplněné) tři plus tři? (číslo)

Hodnocení článku

Nejlepší známka je 1, nejhorší známka je 5.
Průměrné hodnocení tohoto článku je: 1.7
(hodnotilo 19 čtenářů)
TOPlist SEO Rozcestník