SlavneVily.czSlavneVily.cz

Slavné vily.cz - Slavné vily Čech, Moravy a Slezska

Skočit na obsah

Architoulky Přemysla Veverky: Třinácté

Přemysl Veverka - 7. 3. 00:00
Architoulky Přemysla Veverky: Třinácté

Minulý týden jsme se prošli Pískem, odkud je do Bechyně malinko přes dvacet kilometrů. Podle pověsti Bechyni založila kněžna Libuše a zdejší území darovala příslušnici své družiny jménem Bohyně. A tak prý souvislost mezi Bohyní (nebo bohyní?) a Bechyní je zřejmá. V minulosti se dokonce na Bechyňsko kladl domnělý hrob kněžny Libuše. Nemusíme věřit všemu, ale jednomu věřme: Bechyně je líbezné město.

Pradávno minula druhá polovina šestnáctého století, kdy Petr Vok z Rožmberka povýšil bechyňský hrad na skvostný renesanční vladařský zámek a kdy se ve městě začalo rozvíjet hrnčířství, předchůdce tamější keramické výroby, dávno minul rok 1903, kdy František Křižík vybudoval na trati Tábor–Bechyně první elektrickou železnici v rakousko-uherské monarchii. Nicméně tradice ve městě neustále přetrvává a bechyňské lázeňství si svou pověst udržuje dodnes.

Vila Vendelína Máchy

I v oblasti architektury se Bechyně má čím pochlubit, třeba hlavní budovou lázní z let 1930–1931, kterou projektoval Jan Chomutovský, architekt narozený v Táboře, a jíž výrazně přispěl k rozvoji funkcionalismu v jižních Čechách. Také Jan Kotěra, jehož 140. výročí narození si letos připomínáme, zanechal v Bechyni autorskou stopu, dokonce svým způsobem rekordní. Tento tvůrce se v raných návrzích vil nechal inspirovat spíše anglickými než vídeňskými vlivy, třebaže vystudoval u věhlasného modernisty profesora Otto Wagnera ve Vídni. A právě vila v Bechyni, kterou Kotěra vytvořil jako letní dům pro Vendelína Máchu, majitele velké pekárny na pražském Smíchově, představuje architektovo dílo „nejangličtější“, jak připomíná Rostislav Švácha v knize Slavné vily Jihočeského kraje, vydané péčí Foibosu a dalších institucí. Stavebník si přál, aby architekt spojil jeho původní novorenesanční vilku se sousedním přízemním stavením, a Kotěra se v letech 1902–1903 zmocnil přestavby a přístavby v Libušině ulici 188 se značnou invencí. „Zaobleným rizalitem, který vrcholí zvalbeným hrázděným štítem, vysokým komínem pro krb a arkýřem“ (R. Švácha) se architekt průkazně přihlásil k anglickým vzorům.

Intelektuální společnost U dlouhého stolu. Druhý zleva architekt V. Roštlapil, třetí spisovatel A. Jirásek, pátý V. Mácha, sedící historik umění K. B. Mádl.

Zmiňme se o osvícených stavebnících, kultivovaných a vzdělaných soukromnících, ovšemže finančně zdatných, díky nimž mohli architekti, skuteční tvůrci, realizovat své modernistické, kubistické, puristické nebo konstruktivistické výboje. Zatímco například přední český politik a budoucí předseda československé vlády Karel Kramář nemohl při budování svého sídla na hradčanských hradbách (1911–1914) přijít modernistům na jméno – konkrétně Janu Kotěrovi – a k dílu povolal pozdního historistu Friedricha Ohmanna, velkopekař Vendelín Mácha Kotěrovi uvěřil, a to zhruba o deset let dříve. Ostatně, sedával s ním v pražské intelektuální stolní společnosti, do níž přicházeli, jak uvádí zmíněný historik architektury, také spisovatel Alois Jirásek, vynálezce František Křižík, cestovatel Josef Kořenský, architekt Václav Roštlapil, režisér a dramatik Jaroslav Kvapil a jiné významné osobnosti. Nepřekvapí tedy, z jakých důvodů Vendelín Mácha, rovněž hráč na klavír, potřeboval původní bechyňskou vilku rozšířit: věnoval se nákupu obrazů a artefaktů užitého jmění, jakož i vytváření knihovny, čítající několik tisíc svazků – a získat a umístit takové předměty vyžaduje nejen peníze, ale i dostatečný prostor. Loučíme se s Bechyní s poklonou nejen architektu Kotěrovi, ale i podnikateli Máchovi, muži jistě uměnímilovnému, jehož investice se ubíraly správným směrem, k podpoře české kultury.

Vila Antonína Belady

Toulka jižními Čechami pokračuje do nedaleké Plané nad Lužnicí. Neměla by nám tam uniknout vila v Ústrašické ulici 2, kterou si podle vlastního projektu postavil v letech 1925–1927 známý pražský architekt a stavební podnikatel Antonín Belada a která patří k významným puristickým stavbám v zemi. Za pozornost stojí letní vila filmového režiséra Karla Lamače z let 1936–1937, Na Černé 53, a vila Františka Hnojny z let 1999–2006, nacházející se v Pionýrské ulici, dílo architekta Vlada Miluniče.

Vila Františka Hnojny

Z Plané je do Sezimova Ústí jen skok. V letech 1930–1931 si tady podle projektu Petra Kropáčka postavili vilu ministr zahraničí Edvard Beneš s manželkou Hanou. V téže době vznikla nedaleko vila diplomata Zdeňka Fierlingra, tehdy ještě Benešova blízkého přítele a spolupracovníka, kterou navrhl stavebníkův bratr Otokar Fierlinger, urbanista a architekt-krajinář. Jmenovaný tvůrce realizoval dostavbu Benešovy vily v roce 1937. Vřelý vztah Edvarda Beneše k Francii je známý, a tak dodejme, že Petr Kropáček respektoval přání manželského páru a vilu připodobnil jihofrancouzským stavbám, jak tomu odpovídají nízké střechy a okenice. Vstupní pasáž s oblouky upomíná spíše na novoklasicismus, ale jako celek je dům s hladkými puristickými fasádami stylotvorně těžko zařaditelný.

Vila manželů Benešových

Důležitější je, že se v něm manželé Benešovi cítili dobře a že sem rádi a v každé volné chvíli zajížděli. Do tamějších zdí se vrylo ministrovo zvolení prezidentem republiky v roce 1935, ale pak se do nich zapisovaly události tragické: mnichovský diktát z roku 1938 a prezidentův odchod do exilu, vydrancování domu gestapem na začátku existence protektorátu a smrt Edvarda Beneše v září 1948. Paní Hana Benešová po manželově úmrtí v domě po řadu let setrvala a pak žila v Praze, kde roku 1974 zemřela. Benešova vila, od roku 2000 kulturní památka, je přístupná veřejnosti od května do října každý poslední víkend v měsíci, přičemž park a hrobku můžeme zhlédnout celoročně. V samostatném objektu v sousedství vily se nachází Památník manželů Benešových, spravovaný Husitským muzeem v Táboře, který je otevřený od května do září.

Edvard a Hana Benešovi na zahradě své vily

Vila Antonína Belady
Vila Edvarda a Hany Benešových
Vila Františka Hnojny
Letní vila Karla Lamače
Vila Vendelína Máchy

Titulní fotografie: zadní průčelí Máchovy vily

Názory ke článku

Ke článku nebyly zatím napsány žádné názory. Můžete být první!

Prosím všechny čtenáře, aby v příspěvcích nepoužívali sprostá slova či napadající a jakékoliv osočovací výrazy. Děkuji mnohokrát. Vaše SlavneVily.

Nový příspěvek do diskuse



(nechte pole nevyplněné) tři plus tři? (číslo)

Hodnocení článku

Nejlepší známka je 1, nejhorší známka je 5.
Průměrné hodnocení tohoto článku je: 1.7
(hodnotilo 16 čtenářů)
TOPlist SEO Rozcestník