SlavneVily.czSlavneVily.cz

Slavné vily.cz - Slavné vily Čech, Moravy a Slezska

Skočit na obsah

Slavné stavby Prahy 4

FOIBOS - 26. 9. 00:00
Slavné stavby Prahy 4

Slavné stavby. Zní to vznešeně, hrdě. Ale co stavbu proslaví? Kdy nebo čím se stane slavnou? Akademický Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost k přídavnému slovu slavný podává hned několik vysvětlení: požívající slávy, zahrnovaný slávou, proslulý nebo významný či okázalý anebo výborný, vynikající, velmi vážený. Kupodivu, na některé stavby v této knize nelze vztáhnout ani jeden z uvedených významů – a přece o nich můžeme říci, že jsou podivuhodnými ukázkami staveb své doby.

Malé kapličky na křižovatce silnic... Budova Českého yacht klubu na dohled od Vyšehradu, který přečkal i povodeň v roce 2002... Zapadlý klenot meziválečné architektury, dvojvila Ludvíka Hilgerta... Od pohledu nenápadná vilka na Dobešce z konce šedesátých let 20. století, která stojí na počátku tvůrčí dráhy zakladatele proslulého ateliéru Future Systems Jana Kaplického... Sakrální stavby, které se zrodily z provizoria a v provizoriu válečné a těsně poválečné doby – kostel sv. Františka z Assisi v Krči a Českobratrský sbor v Braníku. Byly považovány jen za dočasné, přechodné, ale nikdy se už nestihly proměnit v „kamenný“ chrám, zůstala jim zachována jednoduchá dřevěná podoba – a přece možná více odpovídají smyslu svého poslání...

A jsou tu také stavby, které architektonicky nijak vyčnívají, ale v jejich zdech bychom mohli zaznamenat pomyslný odlesk dávné slávy jejich stavebníků, majitelů, obyvatel... Příkladem za všechny budiž rodný dům Jana Kubelíka. Dnes si možná pod Kubelíkovým jménem představíme jen někoho obecně slavného, kdo se zapsal do české historie, ale byly časy, kdy při jeho vyslovení svět – ano svět, vždyť Kubelík koncertoval v padesáti zemích, včetně Číny, Indie a Austrálie – šílel, jako dnes šílí nad Rolling Stones či Madonnou. I to je slavná stavba, byť není ani okázalá, ani nepožívá slávy...

Viděno z povzdálí, může se někomu jevit málo okázalý celý čtvrtý pražský obvod. Nenajdeme tu barokní paláce či vznosné chrámy, gotické a renesační zdivo povětšinou dávno zmizelo v základech staveb několikrát přestavovaných vždy k novému účelu. Mnohé pozoruhodné stavby tu jsou opravdu spíše účelové, jakkoli to vůbec nemusí znamenat, že by na nich oko nespočinulo s potěšením. Pivovar v Bráníku je krásnou ukázkou toho, jak naši předkové dbali i u ryze výrobních objektů na krásu, jak měli v úctě krásný detail i zasazení stavby do okolní přírody. Běloskvoucí budova pražské vodárny Antonína Engela a jeho spolupracovníků na podolském nábřeží Vltavy působí z dálky (například z výhledové rampy u Pražského hradu) téměř jako antická svatyně. Však se jí také dostalo označení chrám vody. Anebo továrny pro bílé límečky, vznikající v rámci soudobého BB Centrum – flexibilní a efektivní, a přitom poutavé.

Michle, Nusle, Braník, Podolí, Krč, Lhotka, Hodkovičky... to všechno bývala místa, která dlouhá staletí poskytovala městu hospodářské zázemí, přispívala ke kvalitě života v městských hradbách, k blahobytu metropole. Připomeňme si jen drobný, ale výmluvný detail, který zmiňuje Timoteus Č. Zelinka ve své pozoruhodné knize Pražská předměstí:„Již v dobách Karla IV. krčská jablka a hrušky byly nejznámějším ovocem na hostinách a krčské višně měly svou vynikající pověst již v době předkarlovské.“ A na jiném místě: „... nejznámější plodinou Braníka se stala zelenina, jejíž pěstění se velmi rozmohlo, takže branické zelinářství se stalo nejen zásobárnou Prahy, ale některé druhy zeleniny se dokonce vyvážely i do ciziny.“ Většinou pro Prahu byly určeny produkty vápence těženého v Braníku – využity byly například při opravě Karlova mostu po katastrofální povodni z roku , ale stejně tak bychom se jich dopátrali v množství objektů pocházejících ze stavebních boomů konce devatenáctého a prvních desetiletí dvacátého století. A když si obyvatelé výstavných činžáků ve Vršovicích, roku 1902 vyhlášených za samostatné město, chtěli pouštět vodu z kohoutků v moderních koupelnách či splachovat vodní záchody, posloužila jim k tomu důmyslná soustava, která vodu z Vltavy vyvedla přes čerpací stanici v Braníku na michelskou Zelenou lišku a odtud do protilehlých Vršovic. Ve stavbách této soustavy získala česká architektura nejen jedno z nejpozoruhodnějších industriálních děl, ale i jedno ze zakladatelských děl moderny.

Do pomyslných bran města byla dnešní Praha 4 vpuštěna poměrně nedávno, ve chvíli kdy metropole nově ustavené republiky zatoužila stát se velkoměstem se vším všudy. Což ovšem neznamená, že by ta periferijní místa byla do té doby bez zajímavé historie. To ostatně na stránkách naší knihy poznáte sami.

Suma sumárum: Starší architektura Prahy 4 obvykle není vnějškově efektní, její půvab je nenápadný, poselství prosté. Efektní stavby ovšem ve čtvrté městské části nechybí: dodala je moderní doba. Architektonická přítomnost Prahy 4 je dynamická, nasycená velkými plány...

Názory ke článku

Ke článku nebyly zatím napsány žádné názory. Můžete být první!

Prosím všechny čtenáře, aby v příspěvcích nepoužívali sprostá slova či napadající a jakékoliv osočovací výrazy. Děkuji mnohokrát. Vaše SlavneVily.

Nový příspěvek do diskuse



(nechte pole nevyplněné) tři plus tři? (číslo)

Hodnocení článku

Nejlepší známka je 1, nejhorší známka je 5.
TOPlist SEO Rozcestník