Podhorské město Šumperk se v průběhu 19. století proměnilo v jedno z nejvýznamnějších center textilního průmyslu v Rakousku.

Alois Scholz (1821-1883), proslulý hornický a hutní specialista, ředitel železáren olomouckého arcibiskupství, generální ředitel štěpánovských a sobotínských železáren rodiny Kleinů, vrchní vedoucí Rothschildových vítkovických hutí, dozorčí a poradce v řadě železáren na Moravě, v Čechách a v Uhrách a v neposlední řadě spoluvlastník a zřizovatel grafitových dolů, přádelen atd., se rozhodl zbudovat pro svou rodinu příležitostnou reprezentativní rezidenci v Šumperku někdy na počátku sedmdesátých let.

Willibald Müller (1845-1919), rodák z Vlčic na Jesenicku, působil v Olomouci jako žurnalista, posléze sám založil a řídil literární a vlastivědný měsíčník Moravia.

Německá obec Libina (Deutsch Liebau) zaujímala v 19. století významné místo na mapě severomoravského textilního průmyslu.

Nejhonosnější z olomouckých vil vyrostly na pozemcích po odstraněných hradbách mezi západním okrajem historického města a parkovým okruhem.

K vrcholům architektury 19. věku v Hranicích náleží - vedle známého komplexu elitních vojenských škol - obchodní dům s rezidencí zakladatele První moravské továrny na vodovody a pumpy Antonína Kunze od pražské dvojice Jan Kříženecký – Josef František Pokorný.

Jméno města Frývaldov (dnes Jeseník) proslavily v 19. století nejen lázně, ale též úspěšná textilní firma Regenhart und Raymann, jejíž historie se začala odvíjet v roce 1791.

Snad nejlépe umístěný pozemek jesenického West Endu získal vedoucí umělecké dílny firmy Regenhart und Raymann, vídeňský rodák Erwin Weiss (1869-1944).

Manželský pár Otto Primavesi (1868-1926) z přední moravské podnikatelské rodiny a někdejší vídeňská herečka Eugenie (Mäda st.) Butscheková (1874-1962) si k stavbě reprezentačního obydlí zvolili staveniště v asanačním prostředí staré Olomouce.

Na přelomu 19. a 20. století prožíval Prostějov nebývalý hospodářský rozvoj.