Vila stavitele Aloise Kuby (1901 - 1979) a jeho bratra architekta Viléma Kuby (1905 - 1961) náleží k největším a nejluxusnějším obydlím meziválečné éry v Brně.

Alois Chlupaček (1880–?) byl od roku 1911 spolumajitelem a po smrti svého otce v roce 1917 jediným vlastníkem firmy Johann Chlupacek a syn, která patřila k největším textilním továrnám v průmyslovém Krnově.

Na přelomu 19. a 20. století si už stavbu vily mohli dovolit i příslušníci středních vrstev: úředníci, lékaři, umělci, učitelé.

Vilu se zahradou si dal vybudovat jindřichohradecký rodák Alois Josef Landfras, český knihtiskař a obrozenecký vydavatel knížek lidového čtení.

Uskutečněním této vily byla propojena dvě témata, která se již předtím objevila v raných stavbách bratří Šlapetových.

Alois Scholz (1821-1883), proslulý hornický a hutní specialista, ředitel železáren olomouckého arcibiskupství, generální ředitel štěpánovských a sobotínských železáren rodiny Kleinů, vrchní vedoucí Rothschildových vítkovických hutí, dozorčí a poradce v řadě železáren na Moravě, v Čechách a v Uhrách a v neposlední řadě spoluvlastník a zřizovatel grafitových dolů, přádelen atd., se rozhodl zbudovat pro svou rodinu příležitostnou reprezentativní rezidenci v Šumperku někdy na počátku sedmdesátých let.

Když byla kolem roku 1900 založena nedaleko chotěbořské železniční stanice textilní továrna firmy Geiringer, rozhodl se její ředitel, Josef Lašek, postavit na sousední trojúhelníkové parcele s nárožím do ulic Herrmannovy a Senftovy vlastní vilu.

Patrně nejvšestrannější český architekt první poloviny 20. století, Josef Gočár (1880–1945), přišel na svět v Semíně.

Pisárecké svahy po pravém břehu Svratky zaplňovaly od 19. století nejen romantické, nejednou přímo bizarní vily, ale v roce 1895 tu vznikl také dům, který „karneval stylů“ pozdního historismu významně přesahoval.

Louis Seidner pocházel z německy mluvící židovské rodiny obchodníků a později průmyslníků.